Strana 26
ŽIVOT / CESTOVÁNÍ
když bude muž doprovázet ženu
vozíčkářku na dámské WC (bezba-
riérových bylo jako šafránu), ale i to
přijali s pochopením a snažili se nám
pomoci zajistit soukromí.
Mezi všemi těmito lidmi vyčnívá
náš couchsurfingový hostitel Chálid,
zaměstnáním účetní, třicátník jako
my, přesto již hlava sedmnáctičlenné
domácnosti (maminka, děti, bratři,
snachy, sestry…), do které nás s od-
zbrojující vlídností a samozřejmostí
přijal. Seděli jsme na koberci na be-
tonovém dvorku jeho domu, Bětuška
zmizela s houfem dětí v jeho útro-
bách, Chálidova maminka a manžel-
ka pekly tenoučké křupavé placky
a povídali jsme si o životě v Ománu
a o muslimské kultuře. I v soukro-
mí je patrný velký respekt, který
Ománci chovají ke svému sultánovi,
Kábúsovi bin Saidovi, který má hlav-
ní zásluhu na tom, na jaké úrovni tato
země dnes je. Když se před 45 lety
ujal vlády, byly v celém Ománu jen
dvě školy a deset kilometrů silnice.
Od té doby prošla země raketovým
rozvojem a dnes si její infrastruktu-
ra kvalitou nezadá s nejvyspělejšími
evropskými státy.
Vysokoškolská výuka probíhá
v angličtině a ve stejném jazyce jsou
všechny nápisy ve veřejném prosto-
ru – i díky tomu je pro cizince tak
snadné se v Ománu pohybovat. Vedle
toho se sultánovi Kábúsovi podařilo
vybudovat unikátní zahraniční poli-
tiku založenou na přísné neutralitě,
budování dobrých vztahů se souse-
dy a aktivní roli mediátora regionál-
ních konfliktů. Příliš se neví, že právě
Omán hostil první tajná jednání mezi
USA a Íránem o íránském jaderném
programu, vyjednával propouštění
rukojmích z jemenského konfliktu
a v 90. letech v OSN navrhl program
Ropa za potraviny, který měl ulevit
iráckému civilnímu obyvatelstvu od
následků mezinárodního embarga.
UTAJENÝ KLENOT
Je toho mnoho, o čem by se ještě
dalo psát. O procházce po písečných
dunách pouště Šarkíja, o údolích
protkaných důmyslnou spletí zavla-
žovacích kanálů, o supech stoupají-
cích v termických proudech kilometr
hlubokým kaňonem pod nejvyšším
ománským vrcholem Džebel-aš-
-Šám, o dobytčím trhu v Nizwě, kde
ženy v beduínských maskách vodí
vzpouzející se býky kolem ronde-
lu obklopeného davy potenciálních
kupců, o jižním cípu ostrova Mazíra,
odkud není v noci vidět žádné umělé
světlo, jen hvězdy a zeleně fosfores-
kující pěna příboje, o našem prvním
šnorchlování a pozorování delfínů,
o impozantní architektuře hradů ve
vnitrozemí, o pláži, kde obří mořské
želvy kladou vejce a jejich drobouč-
ké ratolesti pak utíkají svůj závod
o život k čáře příboje.
Omán je utajený klenot, jemuž
jeho utajenost velmi svědčí. Cesto-
vatelům s handicapem bohužel za-
tím nenabídne příliš komfortu nad
rámec vyhrazených míst k parko-
vání a toalet v obchodních centrech
a na benzinkách. Ubytovacích kapa-
cit, zvláště těch za rozumnou cenu,
je málo, a bezbariérových o to méně.
Ale pokud snesete spaní v autě nebo
pod stanem a s dopomocí zvládnete
nějaký ten schod či obrubník, otevře
se vám země, kde se budete cítit ví-
táni. A při cestování tam stále ještě
můžete zažít pocity objevitele.
Písečné duny
pouště Šarkíja jsou
nejen krásné na
pohled, ale jsou to
také perfektní
skluzavky.
Omán má pověst velmi bezpečné
a přívětivé země, což z vlastní
zkušenosti můžeme potvrdit. Navíc
i na těch nejexponovanějších místech
z TOP 10 seznamů turistických
průvodců tu potkáte nanejvýš pár
desítek západních turistů.