Strana 30
KULTURA
Z profesního CV
Jindry Vikové
– Střední výtvarná škola
Václava Hollara, Praha
– Vysoká škola
uměleckoprůmyslová vPraze
(ateliér Otty Eckerta)
– Hlavní cena vitalské
Faenze, dílo si ponechalo zdejší
muzeum
– první zlatá medaile ve
Faenze (Itálie) za figurální plastiku
– zlatá medaile ve Valleuris
(Francie) aGrand Prix na trienále
porcelánu Nyon (Švýcarsko)
– první cena Mezinárodního
art festivalu vBagdádu (Irák)
– Jury Award, . světové
bienále keramiky, Korea
– Monografii Odkazy
anávraty vydalo nakladatelství
Kant
V letech až – členka IAC
(Mezinárodní akademie keramiky)
se sídlem vŽenevě (vletech
– členka koncilu AIC, kde
zastupovala východoevropské
země)
Jindra Viková má za sebou stovky
výstav, je zastoupena včeských
isvětových galeriích asbírkách.
Výtvarnice se opakovaně
zúčastňuje uměleckých aukcí
Nadace Konto Bariéry.
Zosobního CV
– sňatek sfotografem
Pavlem Baňkou
– narození dcery Markéty
Baňkové
kolem roku – objevení
tvorby otce Jindry Vikové –
expozice kreseb Jindřicha Vika
vČechách avAmerice
Kde je možné
vidět její dílo?
Východní fasáda pražské
Staroměstské radnice, Praha
(spolu sPetrem Orieškem)
Fontána vbarokní kapli – Praha ,
ulice Čajkovského (spolu sPetrem
Orieškem),
Svatý Jan Nepomucký, Praha ,
Loretánská
Madona (vnice Špalíčku), Cheb
Vstupní prostor Holiday Park,
Benice, plastika Rozhovor,
na. Založili jsme tohle volné sdruže-
ní z radosti po revoluci spolu se Zde-
nou Fibichovou a Milenou Klasovou.
V posledních letech nejvíc získávám
nová poznání na workshopech, kam
jezdím a některé také organizuji.
Výzvou jsou pro nás s manželem
také kurátorské projekty, jako třeba
výstava Pocta Ottu Guttfreundovi
v Rabasově galerii Rakovník – jed-
nalo se o zajímavý, řekla bych mno-
hosměrný dia log. A nesmím zapo-
menout na každoroční workshopy
v Kohoutově, kde díky Jarmile Tyr-
nerové máme zázemí pro práci už
víc než deset let.
… PO ROCE 2000
Po období užitné keramiky jsem dě-
lala porcelánové plastiky a prostoro-
vé objekty. Mé vyjádření se začalo
oprošťovat, minimalizovat, výrazně
se zjednodušoval tvar. Hlínu jsem si
ponechala jako sochařskou hmotu,
neměnné se mnou zůstaly také si-
luety a vztahy. A v závěru končícího
20. století jsem postupně začala po-
užívat k vyjádření i jiná média, než
je keramika a porcelán, začala jsem
experimentovat.
Podvědomě jsem možná vzdoro-
vala jednoznačnému zařazení. Nové
materiály slouží líp k vyjádření mých
představ, často jako bezprostřední
reakce na právě prožívané okamžiky.
Kniha o mé práci (vyjde ve stuttgart-
ském Arnoldsche Art Publishers),
které se už měsíce intenzivně věnuji,
není retrospektivou; vzniká i proto,
že stále více používám k vyjádření
kresby, koláže a asambláže.
Kresby, které jsem dosud málo vy-
stavovala, byly pro mě spíše privátní
záznamy, poznámky na okraji dění.
Stejně jako fotografické techniky (fo-
tokoláž), plexisklo nebo drát – ten
mi dává možnost vytvářet drátěné
figurativní objekty – jakési kresby
v prostoru. Jsou vzdálené i blízké
mým siluetám odlévaným z tenkého
porcelánu. Našla jsem myslím také
cestu, jak se osvobodit od každoden-
ní rutiny nezbytného; po letech se
k některým tématům vracím v nové
inspiraci návaznosti a prolínání.
Moje věci z osmdesátých let vypadají
úplně jinak než ty ze začátku století.
Zaujmou mě třeba zdánlivě obyčej-
né fragmenty, třeba střepy, chci je
přivést k dalšímu životu. Abych vy-
tvořila most, vazbu – na současné
pojetí… Líbí se mi propojovat časy
dohromady. Dost často se stává, že
vlastně recykluji sama sebe. Vracím
se zpět se zcela novým pohledem na
stejné téma.
Já sama se pořád učím, vítám
dobré příležitosti na obohacení
ve výtvarné společnosti.
V unikátním
depozitáři se
nalézají sochařčiny
proslulé hlavy
s různým datem
vzniku.