Strana 25
25
hostely ani jiné levné ubytovací ka-
pacity nejsou a nefunguje tam téměř
žádná veřejná doprava; proto jsme
tentokrát přibalili stan a půjčili si auto.
Litr benzinu tu stojí v přepočtu okolo
šesti korun, tak kdo by odolal?
Omán leží na jihovýchodním cípu
Arabského poloostrova na pobře-
ží Indického oceánu, má rozlohu asi
jako Německo. Na jihozápadě hrani-
čí s rozvráceným Jemenem, na se-
verozápadě s bohatými Spojenými
arabskými emiráty. Dlouhou pouštní
hranici má se Saúdskou Arábií a krát-
kou, ale strategicky významnou ná-
mořní, s Íránem. V zemi žijí dva mili-
ony Ománců a stejně tolik imigrantů
především z indického subkontinen-
tu. Hlavní město Maskat je součástí
hustě osídleného pásu podél severo-
východního pobřeží. Většina obyvatel
i turistických a přírodních zajímavostí
se nachází buď tam, nebo v přileh-
lém vnitrozemí ve stínu téměř tříti-
sícového horského hřebene Hadžár.
Zbytek rozlohy země je pokryt pouští
až na menší oblast při jemenských
hranicích okolo druhého největšího
ománského města, přístavu Salá-
la. Tato oblast je známá pěstováním
kadidlovníku Boswellia sacra, jehož
pryskyřice byla hlavním zdrojem
bohatství a slávy těchto končin již od
biblických dob.
VZIMĚ ZA PÍSKEM
Leden je pro návštěvu Ománu ide-
ální doba; přes den je stabilních 25
stupňů Celsia, v noci jen o pět méně.
Deště jsme se za dva týdny našeho
pobytu nedočkali, jediným rozmarem
počasí, se kterým jsme se museli za
celou dobu potýkat, byla asi půlden-
ní písečná bouře. Zastihla nás nepři-
pravené uprostřed přejezdu pouští
a chvíli trvalo, než nám vůbec došlo,
co se děje a jaká rizika nám hrozí.
Jemný písek jsme měli po pěti hodi-
nách pomalé jízdy žlutou tmou za-
foukaný do všech škvír a spár našeho
vozu. Jinak jsme si ale užívali teplého
moře a krásných liduprázdných pláží,
kde se dalo večer utábořit a za čas-
ného rána sledovat rybářské loďky
vyjíždějící na ranní lov.
Omán má pověst velmi bezpečné
a přívětivé země, což z vlastní zku-
šenosti můžeme potvrdit. Navíc i na
těch nejexponovanějších místech
z TOP 10 seznamů turistických prů-
vodců tu potkáte nanejvýš pár desí-
tek západních turistů. Většinu nocí
jsme nakonec spali v autě, my dva
na sklopených předních sedačkách,
Bětuška napříč přes zadní. Zastavili
jsme, kde se nám zamanulo, a nikdo
nás nevyháněl ani nekasíroval. Když
šli ráno kolem místní, usmívali se
a zdravili nás. Postupem času jsme si
zvykli uléhat už kolem osmé a pro-
bouzet se zpěvem muezzinů za sví-
tání. Bylo to nejen příjemné, ale také
jsme díky tomu přijížděli k prvnímu
dennímu cíli o hodinu dvě dříve, než
se tam dostala SUV místních cestov-
ních agentur, v nichž přiváželi prů-
vodci své klienty ubytované v luxus-
ních hotelích. Tak jsme si například
prošli úplně sami Vádí Bání Chalíd,
kde mezi ohromnými bílými balva-
ny protéká říčka a tvoří vodopádky
a azurově modré tůňky. Jaké bylo
naše překvapení, když jsme zjistili,
že říčka je navíc termální a ponor-
ná a jeskyně na konci značené trasy
vede až do dómu naplněného horkou
párou, která z ní stoupá. Podobné
objevitelské pocity jsme v Ománu
zažívali dvakrát třikrát denně, tak
nové a zároveň autentické tam pro
nás všechno bylo.
V ARABSKÉ RODINĚ
Nejsilnější vzpomínky si odnášíme
ze setkání s lidmi, které jsme na
naší cestě potkali. Ať už to byl per-
sonál v obchodech a restauracích,
spolucestující na trajektu, pracovní-
ci nemocnice, kterou jsme v jednu
chvíli bohužel museli navštívit, nebo
rodina, u které jsme spali prostřed-
nictvím sítě Couchsurfing, všichni
byli přátelští, usměvaví, nezištně
nám pomáhali a chovali se k nám
jako k nejváženějším hostům své
země. Nepotkali jsme jediného člo-
věka, který by nám dával najevo
špatnou náladu, kladl byrokratickou
překážku nebo z nás chtěl něco vy-
razit. Bětuška si užívala roli hvězdy
dětských hřišť, a co chvíli dostala od
někoho malou pozornost. Báli jsme
se, jak budou muslimové reagovat,
Vitráže zdobící
střechu súku
vMatře, největším
tradičním tržišti
vOmánu.