Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 6

REFLEKTOR

Rodičovství

spostižením

Čím je rodičovství lidí spostižením

specifické aco přináší neobvyklého?

Jaká je role partnerů, jak reaguje okolí

isamotné děti? Zeptali jsme se lidí

srůznými handicapy na jejich zkušenosti

vroli matek aotců.

Text: RADEK MUSÍLEK

Foto: JAN ŠILPOCH, MACIEJ KARAŚ

TEREZA

MARKOVÁ (36)

Maminka na vozíku, vpatnácti letech

jí po infekci od klíštěte ochrnuly dolní

ačástečně ihorní končetiny.

Smanželem bez postižení má dva syny,

Matyáše () aDobroslava ().

Určitě bych rozdělila otázku na to,

jestli je postižený rodič muž nebo

žena. Pokud jde o ženu, je to mno-

hem těžší. Ale tak jako tak, všechno

se musí zvládnout, v tom je rodičov-

ství s postižením úplně stejné jako

u všech ostatních lidí.

Některé věci prostě nezvládám,

potřebuji pomoci i sama se sebou.

Když byli kluci úplně malí, šlo tře-

ba o koupání a přebalování. Obdo-

bí věku od šesti do patnácti měsíců

jejich věku bylo asi nejnáročnější,

protože už byli pohybliví, ale nic moc

nechápali. Pomáhala a stále občas

pomáhá moje mamka, taťka a samo-

zřejmě manžel. Vždy se mnou ně-

kdo byl. Služeb asistentky jsme díky

podpoře rodiny nikdy nevyužili. Na

maloměstě by stejně nebylo snadné

ji sehnat.

Na mateřství jsem se nijak spe-

ciálně nepřipravovala, brala jsem

všechno, jak věci přicházely. Až

asi v Matýskově roce a půl jsem

vyrazila do Centra Paraple na kurz

Máma, táta na vozíku. Chtěla jsem

poznat i jiné matky s podobným

postižením, jako mám já. Moje cho-

dící kamarádky se se mnou často

srovnávaly. Občas zaznělo, jak to

mám dobré, když se vším pomůže

babička nebo někdo jiný. Ale při-

tom jsou ty situace nesrovnatelné.

Nikdo si třeba neuvědomuje dopad

na psychiku, kdy o sobě začnete po-

chybovat jako o matce, když všichni

kolem jsou schopnější než vy. Nebo

když chce miminko víc pochovat od

někoho jiného než od vás.

Moje mateřství tedy určitě klade

větší nároky na rodinu, manžela atd.,

ale na druhou stranu to má i poziti-

va. Často se stává, že ženy nechtějí

dítě muži svěřit. Chtějí mít nad vším

kontrolu a dělat vše samy. Můj man-

žel byl naopak od prvopočátku plně

Pohled na

dovádějící kluky

přináší Tereze

radost, ikdyž

snimi třeba něco

dělat nemůže.