Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 16

ŽIVOT

Černí koně

Zamyšlení Tomáše Poucha,

který věří, že velké šance

mají iti vposlední řadě.

Proto založil neziskovku

avrací zejména dětem

spostižením radost

ze života asebevědomí.

Text: ZDENĚK JIRKŮ

Foto: JAN ŠILPOCH

MOJE MLÁDÍ

Černí koně jsou vlastně plodem

mého smiřování s vlastním postiže-

ním. Ve čtrnácti letech jsem při ne-

hodě přišel o nohu. Myslel jsem si, že

jsem s tím vyrovnaný. Snažil jsem se

dokazovat svému okolí, že zvládnu

všechno. I v práci, ať jsem byl kdeko-

li, jsem se snažil odvádět maximum.

Ale protože mám sklony k tloustnutí,

začal jsem jezdit na kole a začal jsem

i závodit. I se zdravými. Tak jsem

svůj handicap prostě přijal a skoro

přestal vnímat.

Říkal jsem si: Tohle je vlastně

krásná brána, kterou je radost pro-

jít. Začal jsem přemýšlet, co by se

dalo udělat i pro další lidi, hlavně

děti, kteří mají podobný problém

jako já. Založili jsme malý cyklis-

tický oddíl a přibrali jednoho vozíč-

káře. Jeho zkušenosti s ježděním

na handbiku nám otevřely oči – po-

třeboval nejen jezdit, ale také dal-

ší servis po závodech, odpočinek,

podporu… Tak vznikli Černí koně.

Tedy ti, kteří sice nemají velkou

šanci vyhrát, ale můžou překvapit.

Pak jsme ale slyšeli: No dobře, ale

kde mají postižení vzít handbiky?

Našli jsme sponzora, koupili první

stroj a dokonce i stan, abychom se

mohli prezentovat.

UŽ SE ZÁVODÍ…

Vlastně jsme založili kategorii posti-

žených na normálních cyklistických

závodech horských kol. To bylo dů-

ležité – neoddělovat se od zdravých,

závodit a kamarádit s nimi. A fungo-

valo to. Samozřejmě jsme se museli

naučit podporu pro závodníky, orga-

nizaci závodění, prostě nová věc, se

kterou nikdo neměl zkušenosti.

Najednou jsem viděl, co vlastně

handbike zvládne. Když je jezdec

dobře trénovaný, skoro nemá ome-

zení. K tomu všemu jsme rozšiřovali

bezplatnou půjčovnu strojů. Dnes

Vlastně jsme založili

kategorii postižených

na normálních

cyklistických závodech

horských kol. To bylo

důležité – neoddělovat

se od zdravých, závodit

a kamarádit s nimi.

A fungovalo to.

Zásadní pravidlo – kde projede zdravý,

nemůže se postižený vzdávat.