Strana 31
31
KULTURA
Škola hrou
Můj první a poslední okamžik dne
s brněnskou Rooseveltkou byly po-
dobné – se smíchem a útržky disku-
sí hloučků studentů. Při příchodu do
světlé školy, během přestávky mezi
hodinami, mě na chvíli zastavila všu-
dypřítomná empatie, která tady z kaž-
dé činnosti vyzařuje, souhra týmu
učitelů, asistentů a žáků. Stoupám
moderním a účelným interiérem do
místnosti, kde se mám setkat s uči-
telkou Janou Malivánkovou. Už dvacet
let taneční soubor A proč ne? řídí. Jen
v rychlosti si sumarizuji vše, co mi
zatím o historii školy sdělil zástupce
paní ředitelky Petr Konvalinka...
OTEVŘENÁ BRÁNA
Hned na začátku rozhovoru zazně-
lo, že podobných zařízení, jako je
tato střední škola, na našem území
mnoho nenajdete. Bylo postave-
no s fundovaným projektovým ná-
vrhem v prvních letech 21. století
a se vším všudy se jedná o „moderní
školu s tradicí“. „Naše škola vznikla
už v roce 1954, takže jsme nedávno
slavili šedesáté výročí, dlouho sídlila
v pronajatých prostorách nedaleké-
ho Centra Kociánka, poskytovatele
sociálních služeb. V roce 1991 na-
stoupil nový, aktivní ředitel Vít Lepil,
který rozvíjel myšlenku multioborové
školy s obchodní akademií. Domluvil
také s tehdejší americkou ambasádou
možnost užívat v názvu školy jméno
prezidenta F. D. Roosevelta. Skvělý
nápad vedla myšlenka, že by se naši
žáci mohli inspirovat jeho úsilím a ce-
lým životním příběhem. Prezidentova
osobnost je nadčasově motivující,
dokázal tolikrát najít sílu a vůli v oka-
mžicích životních proher…“ vzpomíná
Petr Konvalinka.
Pod ředitelskou taktovkou Víta
Lepila vyhledávali zajímavou školu
v Brně i „zdraví“, vznikla tak dobře
namíchaná, doslova inkluzivní škola.
Otevírala se doširoka světu, i proto
začala na přelomu tisíciletí řešit pro-
storovou tíseň. Pozemek se podařilo
najít v těsné blízkosti Centra Kocián-
ka, v Králově Poli. Provoz nové střed-
ní školy se po rychlé stavbě od Cen-
Proč nevystupovat,
proč se neukázat, proč
to vlastně nezkusit?
Bezpočet žáků
aabsolventů Střední
školy F. D. Roosevelta
pro tělesně postižené
vBrně na to už dvacet
let přesvědčivě odpovídá
nejen prostřednictvím
svého tanečního souboru
Aproč ne?
Text: MICHAELA ZINDELOVÁ
Foto: JAN ŠILPOCH