Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 14

REFLEKTOR / SENIOŘI A SOCIÁLNÍ SLUŽBY

Ale vždyť si žijeme dobře...

Vúpravném ana první pohled přátelském Ústí nad Orlicí

si mimo jiné můžete na městském úřadě opatřit ne zcela

obvyklý katalog. Brožurka uvádí na šedesáti šesti stranách

všechny dostupné sociální aobdobné služby ve městě

ablízkém okolí. Co vní chybí? Zdá se, že nic…

Text: ZDENĚK JIRKŮ

Foto: JAN ŠILPOCH

Červený kříž – tuto celosvětovou

humanitární organizaci jsme zvyklí

vídat spíše na televizních obrazov-

kách z míst katastrof, válek a hla-

domorů (a že jich není málo!). A jen

zřídka si uvědomujeme, že i u nás

tradice dobrovolníků pod známou

bílou vlajkou s červeným symbolem

pomoci a záchrany má nejen dlou-

hou historii, ale i pestrou a přitažli-

vou současnost.

V Ústí k ní patří i mimořádně ak-

tivní senioři. Nejrůznější výlety, ex-

kurze, setkání s kulturou a další akce

organizují už dávno. Když ale před

deseti lety získali pěknou vilku po

jednom státním úřadu, přišel nový

impuls – vznikl klub, který dnes už

patří také do velké rodiny senzač-

ních seniorů (SenSen).

Co vlastně dělají? Hlavně bojují pro-

ti samotě. Vědí, že nejhorší je, když se

starší člověk ocitne opuštěný a možná

i trochu bezradný. Ve svém klubu se

mohou scházet, cvičit, pořádat nej-

různější kurzy (zejména počítače jsou

oblíbené) a vzájemně se poradit. Mís-

tostarosta Ústí Jiří Preclík říká: „Pod-

porujeme všechny aktivity seniorů,

protože víme, jak je důležité, aby byli

co nejdéle činorodí a samostatní. Těch,

kteří potřebují péči a nemohou už bez

ní žít, také není málo, ale aktivní život

je nejdůležitější prevencí proti bezmo-

ci a závislosti na druhých.“

Město se dívá na seniory optimistic-

kýma očima. A oceňuje, že jsou to prá-

vě oni, kteří rádi přijdou na pravidelná

setkání radnice s občany, že dokážou

otevřeně upozornit na problémy, že

se rozhlížejí kolem sebe a nebojí se

promluvit i o věcech, do kterých by

jim možná už nemělo co být. Jenomže

tady vědí, co je zkušenost a její cena.

Žádný internet by neporadil, pozorný

senior může přijít s nápadem.

VELKÁ POLITIKA

VNEVELKÉM MĚSTĚ

Vedoucí odboru sociálních služeb na

ústecké radnici Ivana Nečekalová má

i tak dost práce: „Na aktivní seniory

jsme docela pyšní, ti s nezbytností

pravidelné péče by ale potřebovali

více personálu v sociálních službách.

Jenomže konkurence dalších profesí

je teď obrovská. A ti staří lidé, kteří už

jsou opravdu křehcí, by si ještě lepší

péči zasloužili…“ Dodejme, že každé

město musí respektovat celostátně

platné tarify a tabulky, takže i kdyby

tady měli naleziště zlata, stejně jsou

hodně závislí na celostátní a krajské

sociální politice. A ta moc neumí najít

řešení pro konkrétního člověka…

Co by vlastně zdejší samospráva

nejvíc potřebovala? Místostarosta

Preclík odpoví bez váhání: „Dotační

tituly pro práci se seniory jsou, je jich

ale málo. A vyžadují obrovskou admi-

nistrativu. Musíte mít podrobný pro-

Místostarosta

Jiří Preclík na

setkání seniorů.

Běžná věc,

žádný svátek...