Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 33

33

vačky Enyi, tu skladbu donesl jeden

žák. A Pavla Kopcová, která prožila

ztrátu maminky, si zase přála, aby-

chom v tanci vyjádřili lásku všem

mámám. Na hudbu začnu vymýšlet

choreografii, ale nejde o finální po-

dobu, u nás se vše průběžně mění.“

Jana zkušeně tvrdí, že pro soubor

je přelomové každé veřejné vystou-

pení. Jistým překročením mantine-

lů bylo, když se soubor A proč ne?

před patnácti lety zapojil do soutěže

Asociace školních sportovních klu-

bů – v kategorii středních škol šli do

klání se zdravými. První vystoupení

v disciplíně pohybových skladeb bylo

prý pro všechny šokem, dostali teh-

dy Cenu poroty. Díky nim ale později

přibyla v soutěži ještě nová katego-

rie „osob se zvláštními potřebami“,

a tak pomohli k účasti jiným. Soubor

se také účastní divadelního festivalu

Tanec a handicap, který spolupořádá

Divadlo Barka. Nové tance mají v prů-

běhu dalších dvou let své reprízy.

Každé vystoupení s sebou nese

také mnoho organizačních záležitostí

– s tím vším Janě pomáhá asistentka:

představte si jen bezbariérovou do-

pravu přesně na čas do místa konání

soutěže nebo kostýmy. S jejich ušitím

pomáhají souboru maminky a asis-

tentky. „Náš tým vydrží i několikaho-

dinové přejezdy – a pak ze sebe děcka

vydají maximum. A trénují, i když jim

třeba není dobře,“ ukončí naši deba-

tu Jana hloubavě: „Když mají úspěch,

prožívají hroznou radost. Sama jim

pokaždé fandím, jsem na ně pyšná.“

APROČ NE „ŠKOLA HROU“?

Zbývají už jen minuty do vystoupení

nazvaného Rooseveltka zpívá, hraje,

tančí. Zákulisí v alternativním brněn-

ském divadle Barka má úzké chodby

a malé zázemí šaten. Všude je plno,

místa obsadily vozíky, tanečníci, zpě-

váci a herci. Připravené jsou už také

barevné návleky, kostýmy na jednot-

livé výstupy. Na scéně po rychlé ge-

nerálce ještě probíhá zkouška zvuku.

Všude se bezeslovně s fotoaparátem

pohybuje Kamilka, zdejší absolvent-

ka, která celý večer dokumentuje.

Už od Jany Malivánkové vím, jak

bude vypadat představení určené

pro rodiče a příznivce školy: „Jde

o specifický program, na začátku

vystoupí sbor učitelů i žáků, pak ná-

sledují tři taneční vystoupení skupi-

ny A proč ne? a po přestávce divá-

ci zhlédnou muzikál Abeceda pod

režijním vedením Martiny Lukšové.

Jedná se o zbrusu nový produkt di-

vadelního kroužku. Tak, jako my

tančíme, žáci z divadelního souboru

Hurumburumbác museli zvládnout

krátké dialogy, pohyb, někdy zpěv.“

Je úplně plno! hlásí kdosi z účin-

kujících. A pak už celý prostor scé-

ny ožívá. Emočně silně, přirozeně

a harmonicky působí celý program

v provedení „jedné velké rodiny“.

Potlesk vestoje si zasloužili úplně

všichni. Tahle „škola hrou“ je jednou

možností, kdy si všichni, kdo vystou-

pili, mohou dokázat, že na něco mají,

že se něco dokáží naučit. Tvoří, ak-

tivně vstupují do studia nové sklad-

by, chodí na všechny tréninky. Nikdo

je nenutí jít až na mantinel svých

možností, ale oni se perou o své mís-

to na slunci. Ano, „jít na Rooseveltku

je skvělý“, jak zaznělo z pódia v jed-

né písni…

V divadelním zákulisí zní smích

a krátké rozhovory aktérů. Mluví se

o trémě, o radosti z dlouhého aplau-

su. Byl to přece jejich úspěch, bylo

vyprodáno…



Užitečné odkazy

Více oCentru Kociánka Brno: www.kocianka.cz

Střední škola F. D. Roosevelta pro tělesně postižené

vBrně: www.ssfdr.cz

Taneční soubor Aproč ne?: www.aprocne.tode.cz

Myšlenka na pohybové,

taneční hobby se

prý narodila už na

fakultě, kde vznikl

projekt Vážně nevážně.

Tehdy Janu napadlo,

jak by asi vyznělo

spojení jejích kolegů

a handicapovaných

holek na vozíčku.

Dojemné finále

jednoho znových

tanečních čísel

souboru