Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 3

3

EDITORIAL OBSAH

ŠTĚPÁN BENEŠ

Když se kolega Radek Musílek pro-

cházel centrem Prahy s Adamem

Gebrianem, kritikem a propagáto-

rem architektury, narazili na řadu

drobných, ale významných překá-

žek. Tu sice snížený obrubník, ale

přece jen s několikacentimetrovou

překážkou, tu hezká bezbariérová

ulice, kde do všech obchodů vedou

schody…

Bezbariérovost se v naší zemi za

posledních deset let ohromně zlep-

šila. Jenže nelze přehlédnout, že

pořád schází jedna důležitá věc –

udělat věci s rozmyslem, pořádně,

ne jen tak, „aby se neřeklo“. Myslet

na to, že i já bych mohl být jednou

nejen člověk s postižením, ale mož-

ná i rodič s kočárkem nebo senior,

pro kterého dva vysoké schody do

tramvaje mohou představovat rozdíl

mezi sezením doma a životem mezi

lidmi. Co je dobré pro lidi s postiže-

ním nebo maminku s kočárkem, to

je totiž dobré pro všechny. Naopak to

bohužel nefunguje.

V roce 2017 už jen těžko může-

me nedostatky svádět na něco jiného

než na absenci jedné jediné malé, ale

přitom zúčastněné myšlenky. Netý-

ká se to ale samozřejmě jen archi-

tektury a veřejného prostoru – své

o tom vědí i lidé z dalších reportáží

v tomto čísle, od první až doslova

do poslední strany. Senioři i radnice

v Ústí nad Orlicí. Tomáš Pouch a jeho

Černí koně. Jan Nevrkla a jeho plav-

ci, mnohdy s opravdu těžkým posti-

žením. Taneční soubor A proč ne?

z brněnské Střední školy F. D. Roo-

sevelta. Rodiče s různorodým handi-

capem, mámy a tátové na vozících,

se sluchovým či zrakovým postiže-

ním, kterých jsme se zeptali na jejich

zkušenost. Nebo ta dlouhá řádka lidí,

kteří pomáhají Kontu Bariéry.

Milí čtenáři, prázdninové rozšíře-

né dvojčíslo je zde. Nechme se jím

inspirovat. Třeba k malým, ale důle-

žitým věcem.



Malé, ale důležité

SenSen Ústí nad Orlicí:

Ale vždyť si žijeme dobře...

Příběh: Černí koně Tomáše Poucha

Adam Gebrian: Architektura je odrazem vztahů

strana 14–15

strana 16–18

strana 10–13

Dublin: Odysea bez překážek

strana 19–21

Kultura: Taneční soubor A proč ne?

Jan Nevrkla: Plavání je radost

strana 31–33strana 28–30

vecom_inz_stropne_210x280mm ri.indd 1 10.12.2015 16:16