Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 12

REFLEKTOR / BEZBARIÉROVÝ VEŘEJNÝ PROSTOR

jí někdo odmítl pomoci, a už to má

v hlavě jako nepříjemnou situaci,

které se nechce vystavovat. Raději

počká dvacet minut na nízkopodlaž-

ní spoj. Úplně si dovedu představit,

co musejí zažívat lidé na vozíku,“ říká

mladý architekt.

OVÝTAZÍCH ALIDECH

Řešení by zkrátka měla umožňovat co

největší nezávislost uživatelů. Ovšem

ani když se povede tento aspekt, ne-

musí být ještě vyhráno. Například

některé výtahy do metra jsou sice

po technické stránce bezvadné řeše-

ní, nešťastné je však jejich umístění.

Adam Gebrian k tomu říká: „Já chá-

pu, že je to někdy těžké udělat jinak,

ovšem když dodatečně vybudujete

výtah daleko od ostatních vstupů, tak

nejenže se těžko hledá, ale také pod-

léhá nulové sociální kontrole. Tudíž se

záhy promění v nejhorší místo na pla-

netě – zničené a smradlavé. Opět jde

o řešení ve stylu ,nějak to uděláme,

když tedy musíme,‘ avšak do důsled-

ku to nikdo nepromyslel.“

K používání výtahů má Adam Geb-

rian ještě další postřehy. „Nevěřím na

jednoúčelová řešení, takže mě nepo-

buřuje, že výtahem jezdí i lidé, kteří

to zjevně nepotřebují. Stejně jako si

myslím, že chodníky nemusí patřit

pouze chodcům a silnice pouze au-

tům. Když nějakou věc umístíte do

veřejného prostoru, musíte počítat

s jejím všeobecným využitím. Důleži-

té ovšem je, aby se uživatelé navzá-

jem respektovali. Vozíčkář se nemusí

rozčilovat, když výtahem jede někdo

chodící, ale ten by měl dát přednost

tomu, pro koho je zařízení primárně

určeno. Líbí se mi, když nápisy vy-

zývající k tomuto jednání znějí pozi-

tivně: Děkujeme, že dáváte přednost

kočárkům a imobilním lidem. Málo-

kdo se tím ovšem zatím řídí. Tady na

Střeleckém ostrově, kam vede pove-

dený výtah, občas pěším lidem říkám,

jestli vědí, že hned vedle jsou schody

a měli by to i rychlejší.“

VZDÁLENÉ ROZHODOVÁNÍ

Tak, jako jsou problematické vzdále-

né výtahy, je problematické i vzdá-

lené rozhodování, tedy systém, kdy

se věci řeší tzv. od stolu a ještě bez

Já chápu, že je to někdy těžké

udělat jinak, ovšem když dodatečně

vybudujete výtah daleko od ostatních

vstupů, tak nejenže se těžko hledá,

ale také podléhá nulové sociální

kontrole. Tudíž se záhy promění

v nejhorší místo na planetě –

zničené a smradlavé.

Město by mělo

být místem,

kde lidé žijí rádi,

což ovlivňuje

i pojetí veřejného

prostoru.