Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 8

REFLEKTOR / POČÁTKY NEZISKOVÉHO SEKTORU V ČR

přirozená součást společnosti. Ne-

ziskový sektor je jednou z forem

kvalifikované služby, kterou ale po-

skytuje i stát. Jde o kombinaci a koo-

peraci, obě složky přinášejí něco dů-

ležitého, jen s jiným druhem energie.

Jde o to, aby vlády rozuměly rozděle-

ní rolí, aby to jako celek bylo funkční.

Řadu lidí překvapí, když uvedu, že

ve Velké Británii pracuje v nezisku

více lidí než v bankovnictví. Myslím,

že náš sektor se také vyvinul – tak

jako vše ostatní ve společnosti. Je

pestrý, jsou v něm zastoupeny všech-

ny obory snad jen s výjimkou auto-

bazarů. Najdou se zde velmi výkon-

né a efektivní organizace, ale občas

i nešikové a nešťastníci a samozřejmě

není zcela imunní ani proti podvo-

dům, byť v celku bych řekl, že jej tvoří

sociálně a hodnotově orientovaní ne-

sobečtí lidé s dobrým srdcem.

Není to tak dávno, co se na hlavu

neziskových organizací začala

snášet palba kritiky. Jak jste to

vnímal?

V neziskovkách se pracuje relativ-

ně hodně, ovšem často za poloviční

platy, přitom ta práce přináší dobrou

energii pro celou společnost. Když

se objevila vlna kritiky neziskového

sektoru, kde padala slova o vyžír-

kách, trápilo to hlavně mladé kolegy.

Vysvětloval jsem jim, že je to nor-

mální a jde jen o asi deset až patnáct

procent uživatelů sociálních sítí, je-

jichž slovníček podporuje část ex-

trémních či společensky vysloveně

zlých politiků.

Části obyvatel se nežije dobře.

Například jakousi exekuční úzkost

pociťují možná až dva miliony lidí

v rodinách, kde nějaká exekuce je

či může být. Někteří politici, bohužel

včetně prezidenta, v nich pak přiži-

vují svojí rétorikou pocit, že „pražská

kavárna“ propojená s neziskem se

má naopak dobře, a je tedy viníkem…

Přitom viníkem je nepochybně stát,

který celý sektor půjček a vymáhání

téměř nereguloval, než se do tématu

pustily neziskovky.

Existuje část politiků, kteří nás

vnímají jako silné politické odpůrce.

Hlavně ti, kteří rádi staví na provoka-

cích, mobilizačních heslech a vyme-

zování se vůči komukoliv. U kousku

populace to rezonuje, ale jasným dů-

kazem, že celkově nám lidé důvěřu-

jí, je trvalý růst počtu individuálních

dárců. Beru to jako takový ideový

souboj – jsme protipól temné mobi-

lizace postavené na strachu. Je dobré

si uvědomit, že na takové věci často

slyší lidé ve vypjaté životní situaci.

Když mi bylo 25, taky jsem byl scho-

pen vypustit z pusy blbost typu: kaž-

dý si přece za svůj život může sám.

Práce mě naučila, že všichni roz-

hodně nemáme stejné šance. A vy-

spělost společnosti spočívá v tomto

uvědomění a pomoci slabším, v na-

rovnávání nerovností, v sociální ko-

hezi, nikoli stratifikaci.

Vyspíváme?

Ano. Včetně business sféry. Stále víc

a víc slyší na různé výzvy ke spolu-

práci, roste chuť a množství spole-

čensky odpovědných aktivit. Před

deseti lety bylo nemyslitelné, aby

někdo z korporátního prostředí pod-

V neziskovkách se pracuje relativně

hodně, ovšem často za poloviční platy,

přitom ta práce přináší dobrou energii

pro celou společnost. Když se objevila

vlna kritiky neziskového sektoru, kde

padala slova o vyžírkách, trápilo to

hlavně mladé kolegy.