Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 28

KULTURA

Architektka s velkým A

Díla první dámy architektury září mezi rivaly

z jiných význačných stylů – jejím výrazovým prostředkem

jsou zejména ocel a sklo. Stabilním podpisem

Evy Jiřičné zůstává elegance, lehkost a prosvětlenost.

Navrhuje to všechno celý život pro své potěšení…

Prožíváme těžké chvíle Evropy

isvěta: brexit acovid. Jak tyto

zdravotní, ale také politické

okolnosti zasáhly váš privátní

iprofesní osud?

Trávím daleko víc času doma, dřív

jsem – kromě rána a večera – prak-

ticky doma nebyla. Jsem pořád na

telefonu nebo na počítači. Vědomě

jsem také mimo jiné zredukovala

londýnský ateliér, protože několik

mých partnerů odešlo do penze. A to

jsou všichni mladší než já! Snažím se

pracovat i žít, jak můžu.

Občas si vyjdu s přáteli na ve-

čeři, pořád cvičím, karimatku mám

pořád poblíž sebe. Pokud mám čas,

zarezervuji si hodinu pilates (jóga je

komplikovanější, při některých po-

zicích jsem raději, když u mě někdo

stojí). Snažím se také chodit pěšky,

odhaduju, že každý den je to kolem

deseti kilometrů. Osobně mi schá-

zejí také koncerty nebo divadlo. Já

nemám v hudbě ani v divadelních

žánrech žádná omezení. Ráda se

podívám na historickou hru stejně

jako současnou záležitost. Důležité

je, abych si odnesla nějaké emoce,

myšlenky pro přemýšlení. Aby to, co

vnímám, mělo hloubku.

Situaci kolem samozřejmě v žád-

ném případě neignoruju. Nechci pře-

stoupit žádná, byť nepříjemná pra-

vidla. Za situace, kdy lidi umírají, se

mají pravidla dodržovat. I když ome-

zení jsou velmi drastická. Jako nej-

horší vnímám odchody nemocných,

a také to, že tolik lidí ztrácí zaměst-

nání, že nemají pocit jistoty.

Vroce vašeho životního jubilea

jste vystavila své práce vDoxu.

Pro příchozí bylo zajímavé dívat

se na kompozici vašich realizací,

které představily všestrannost

dosavadní tvorby.

Začátek téhle výstavy byl nepláno-

vaný, měla jsem se stát alternativou

za někoho, komu se stanovený ter-

mín nehodil – jedna výstava z plánu

Doxu prostě vypadla. Během roku

2019 se podnikatel Jiří Kejval této

možnosti chopil a celý projekt výsta-

vy inicioval. Bez něj by se nic nerea-

lizovalo: shromáždit na jednom mís-

tě věci, které jsou v Anglii, a také ty

z Prahy, dá totiž hodně práce…

Hlavním exponátem se stalo moje

skleněné schodiště, které leželo pat-

náct let někde ve skladu – jen dát ho

do parády byla fuška! Jiří Kejval se

svým týmem pracoval na začátku

tisíciletí v Paříži, kde společnost, pro

kterou jsem vytvořila interiér bu-

tiku se schodištěm, zbankrotovala.

Museli jsme schodiště rozmontovat

a uložit v Praze. A najednou se na-

skytla příležitost ukázat ho zrenovo-

vané v expozici – v současné době

schodiště zamířilo jako exponát do

muzea ve Zlíně. Všechno se odehrálo

v časovém presu. Dost možná, kdy-

bychom DOX plánovali, byl by vý-

sledek ještě o něco lepší. Ale jak se

na Moravě říká, kdyby člověk věděl

dřív „o tem, co bude potem“, nikde by

„nechyběl“.

Obrovská návštěvnost vaší archi-

tektonické výstavy byla dost jas-

nou odpovědí na otázku, zda lidé

mají větší zájem oarchitekturu…

Pokud bych na otázku dokázala

odpovědět, byla bych šťastná – ne

osobně, ale jménem všech kolegů.

Návštěvnost v pražském Doxu mě

samozřejmě moc potěšila. Architek-

tura byla dlouhou dobu popelkou. Ale

tím, že se lidé čím dál víc zajímají o to,

Maminka se snažila

své děti vychovat tak,

abychom se nezlomily,

opakovala nám, že každý

problém se musí vyřešit

– ať jde o komplikovanou

nebo nepříjemnou věc.

Nejde obejít, jde jen řešit.

Text: MICHAELA ZINDELOVÁ

Foto: JAN ŠILPOCH, TOMÁŠ TŘEŠTÍK, JANA PERTÁKOVÁ, JAN BARTOŠ, ARCHIV AI – DESIGN