Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 12

REFLEKTOR / SOCIÁLNÍ PODNIKÁNÍ V DOBĚ PANDEMIE

trochu pomohlo, cítili jsme také vel-

kou podporu lidí zvenčí. Motivovalo

nás to, ale teď jsme znovu v obtížné

situaci. Příjmy totiž máme jen z rea-

lizovaných zakázek a z nákupů, kte-

ré zákazníci učiní v kavárně. Je pro

nás velmi důležité přežít i podzimní

uzavření podniku,“ podotýká Lucie

Mervardová, které je líto, že i teď na

podzim museli vzhledem k mnohem

závažnějším dopadům koronaviru

a opatřením vlády zaměstnance s po-

stižením ponechat doma. „Moc nás to

mrzí, protože výše jejich příjmů a druh

smlouvy nedovolují čerpat podporu

státu, a navíc dovednosti, které získali,

si budou muset po návratu do práce

znovu osvěžovat. Je to pro ně nároč-

né období. Práce je moc baví, jsou

rádi v kontaktu s kolegy i zákazníky,

a proto se jich tato situace velmi dotý-

ká,“ je si vědoma paní ředitelka.

KOMUNITNÍ SPOLUPRÁCE

Po jarní části epidemie uspořáda-

li v Bílé vráně výstavu fotek z doby,

kdy byla kavárna zavřená. Přihlíže-

jícím vyprávěli, jak zvládli jarní ob-

tížné období. Řeč byla i o tom, jak

vnímali lock down sami lidé s posti-

žením. Podle provozní kavárny Báry

Chomátové byli neskutečně šťastní,

když po první vlně mohli znovu na-

stoupit do práce.

Zmiňovaná fotografická výstava je

jen jednou z mnoha dodatečných ak-

tivit, které se v kavárně za normální

situace běžně odehrávají. Funguje tu

například i Momentální scéna, kul-

turní prostor, který dává příležitost

lidem s postižením i bez se umělec-

ky vyjádřit. „Pořádáme menší diva-

delní představení, koncerty, výstavy

obrazů i fotografií,“ líčí Lucie Mervar-

dová, která chce s týmem kavárny

tyto aktivity nadále rozšiřovat. „Ka-

várnu sice provozujeme v samém

centru Prahy, ale pravda je, že ulice

Ve Smečkách nemá právě dobrou

pověst. Rádi bychom to pomohli

změnit. Kousek od Bílé vrány je pro-

dejna mlékárny Krasolesí, je tu ma-

teřská školka, naproti bar Ježkovy

voči. Rádi bychom s těmito subjekty

navázali těsnější spolupráci, ostatně

už zjara jsme si v těžkých chvílích

během první vlny koronaviru inten-

zivně pomáhali,“ vzpomíná.

Ačkoli aktuální situace není právě

příznivá, osazenstvo Bílé vrány věří,

že z této krize vyjde ještě silnější.

Tento podnik k tomu potenciál má

– s mnoha úskalími se tu už vypo-

řádali a to, co je před nimi, je pro ně

další, byť nechtěnou výzvou. „Nikdy

jsme nečerpali žádné velké dotace,

jen čas od času granty menšího cha-

rakteru. Vždycky jsme si chtěli sami

vydělat na svůj provoz, a proto je pro

nás největší podporou, když lidé při-

jdou do naší kavárny něco dobrého

ochutnat nebo využijí našich cate-

ringových služeb a uspořádají u nás

třeba benefiční akci, pracovní snída-

ni, tiskovou konferenci nebo oslavu

narozenin. Moc rádi bychom naši

kavárnu udrželi, vzdát se rozhodně

nehodláme,“ uzavírá jistým a pev-

ným hlasem Lucie Mervardová.



Kavárnu sice provozujeme

v samém centru Prahy, ale pravda je,

že ulice Ve Smečkách

nemá právě dobrou pověst.

Rádi bychom to pomohli změnit.

Lucie Mervardová

věří, že těžkou

dobu kavárna

přežije.

Nová aktivita. Od jarního lockdownu

se tu vaří teplé obědy.