Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 32

KULTURA / EVA JIŘIČNÁ KULTURA / Z KNIŽNÍCH NOVINEK

a obchody se postaví a zase zmizí. Dě-

lám v týmu lidí, kde vládnou výborné

profesní vztahy – a když třeba něco

děláme v muzeu, kde projdou miliony

návštěvníků, nikdo při prohlídce ne-

myslí na to, že tady Jiřičná něco „vy-

smolila“. Všichni jsou rádi, že mohou

ten prostor podvědomě vnímat.

Takže pokud si někdo v Pardubi-

cích na zámku vzpomene, že jsme

to dělali my, je mi to upřímně docela

jedno. Ale pokud tam někdo přijde,

aby si poslechl dobrou muziku, bude

mít pěkný zážitek na večer – to je

potěšení. Skutečně nemám žádnou

touhu mít desku na domě. Nemám

žádnou touhu o tom ani přemýšlet.

Herečka Chantal Poullain defino-

vala stárnutí jako „cestu vzhůru

na kopec súsměvem“. Jak na to

pohlížíte vy?

Snažím se stárnutí nevnímat. I když

vím, že život může kdykoliv skončit

a může mi zbývat jen velmi krát-

ká doba. Divím se, že se na mě stále

někdo obrací, abych něco navrhla,

ale dělám to ráda. Dokud mi aktivita

a elán vydrží, budu dělat, co můžu…



Navigace životem

ipandemií

Koncem října, na začátku další vlny

koronaviru, vyšly dvě novinky dopsané

opůl roku dříve. Vjedné Michaela

Hošková semocionální věcností

popsala život sautistickým dítětem.

Avdruhé, určené dětem, se Ivona

Březinová dokázala na pandemii – téměř

vpřímém přenosu – podívat humorně

asnadhledem…

Text: MICHAELA ZINDELOVÁ

Michaela Hošková:

Matěj maluje mapy

Nakladatelství Portál, 2020

Průvodcem na cestě autisty Matěje,

od početí po nedávnou současnost, se

stává jeho máma Michaela. Synovu

diagnózu popisuje s odvážnou ote-

vřeností. Kniha rozhodně nevy znívá

lítostivě, i když popisuje problémy,

které nastávají v jejich běžném životě:

při dopravě, na hřišti, kde hra s dětmi

„nevychází“, nebo během nakupování.

Mnoho věcí se musí Matějovi přizpů-

sobit, manželé se přestěhují do klidu,

obklopeni vysokými zdmi domu, aby

sousedy nerušil dětský křik. Všechno

pro toho malého, „podivného kluka“.

Krok za krokem se učili v autismu

orientovat, snažili se také, aby přitom

nekleslo k nulovým hodnotám jejich

partnerství.

Matěj (Maty) se narodil s poruchou

autistického spektra, malé ukřičené

miminko převrátilo Haškovým život

vzhůru nohama. V roce a půl se stalo

jednou z možných variant umístě-

ní do specializovaného zařízení. Ale

máma se rozhodla, že svého syna

uzdraví. Michaela zůstala doma,

s organizovaným denním režimem

zůstával syn klidný. Po doklopýtání

do věku Matějových čtyř let se vyno-

řila další otázka: co dál? Přestěhovali

se, ale boj o růst mezi zdravými dět-

mi v mateřské školce musela rodina

vzdát. Maminka zjistila, že Matyho

baví vláčky na kolejích. Hra ho uklid-

ňovala stejně jako sporty – bavilo ho

kolo, plavání a tenis.

Záchranný „kruh“ pro další roky

přinesla doba inkluze a osobní asi-

stent, především mezi prvňáky. Ro-

diče se všemožně snažili, aby Maty

dostal šanci jako ostatní a učil se

s nimi. Kapitoly o škole vyznívají

oprávněně jako hold inkluzi. Navíc

asistent pomáhal mimo jiné dobíjet

baterky i samotné Michaele, které se

někdy nechtělo být jen máma ve sta-

bilní roli „jednotky rychlého nasaze-

ní“. Začala na internetu psát úspěšný

„Dokud mi vydrží elán, budu dělat,

co můžu,“ říká slavná architektka.