Strana 27
27
v pražských Dejvicích za půl hodiny
a jen asi deset minut jí to od školy
trvá na Strahov, kam dojíždí za para-
plaváním s Kontaktem bB.
Teď tedy vlastně moc nedojíždí,
protože výuka je kvůli pandemii co-
vidu-19 distanční a bazény zavřené.
„Já jsem vlastně docela domácí typ,
takže nouzový stav snáším dobře.
Na on-line výuku jsem si zvykla už
na jaře, ale ten bazén mi fakt chybí.
A to i zdravotně,“ vysvětluje Jana,
pro kterou je pravidelná rehabilitace
a pohyb zásadní.
STUDOVAT ISPORTOVAT
S pravidelným plaváním pod hlavič-
kou Kontaktu bB začala na doporuče-
ní fyzioterapeutky okolo roku 2000.
„Svého času jsem měla i závodní am-
bice. Startovala jsem na mistrovství
světa a Evropy. Tam se mi podařilo
dostat i do finále, což byl můj největ-
ší úspěch. Dnes už za normálních
okolností plavu jen rekreačně tak
dvakrát až třikrát týdně. Maximálně
se zapojím do českého poháru, do
zahraničí už nejezdím. Vše se muse-
lo podřídit hlavně studiu.“
Po jeho dokončení s titulem Ing.
by si ráda našla práci a začala sa-
mostatně bydlet. „Zatím žiji s rodiči.
Společně jsme nedávno upravili byt,
takže je pak vyšoupnu a můžu začít,“
směje se plánu, který je pochopitelně
společnou rodinnou vizí. Jana věří,
že sama bydlet zvládne, ale asi se to
neobejde bez asistence, ať už rodičů,
nebo placené služby. Doufá, že ča-
sem žít sama nebude.
Úbytek pohybu bez bazénu se snaží
dohnat domácím cvičením a protaho-
váním. Jedna fyzická aktivita přece jen
Janě zůstala – jízda na koni. „Začalo to
jen jako rehabilitační záležitost, ale ča-
sem mě přestalo bavit nechat se vodit
bez otěží v ruce. Tak jsem se v Jez-
deckém klubu Šerm Lochovice začala
věnovat paradrezuře. Svého koně sice
nemám, ale jezdím stabilně na jednom
zdejším, který je vycvičen na hipote-
rapii. To je na jednu stranu výhoda, ale
na druhou stranu je zase trochu po-
malejší než závodní,“ říká Jana.
V sedle je tak jednou týdně a při-
znává, že už z něj párkrát i spadla.
Ovšem v minulosti zaznamenala
soutěžní úspěchy. Stala se republi-
kovou mistryní a obsadila 3. místo
v domácím poháru. Jednou si za-
závodila až na Britských ostrovech.
„Paradrezura je na vrcholové úrovni
finančně dost náročná. I proto ji pro-
vozuji spíš pro zábavu. Vždyť ten vý-
jezd do Anglie nás tehdy přišel na sto
tisíc korun,“ vzpomíná mladá aktivní
žena, která neopomněla přidat dík
Kontu Bariéry, že jí už tehdy na tento
podnik částečně přispělo a momen-
tálně ji prvním rokem prostřednic-
tvím stipendia podporuje ve studiu.
Plány a elán Janě nechybí. Až na-
plní ty školní a pracovní, možná
se prý zase víc vrátí ke sportu. „Na
paralympiádu bych se pochopitelně
podívala ráda. A bylo by to spíš s tím
plaváním, ale to jsou zatím jen takové
úvahy. Teď je největší priorita škola.
Dá-li pánbůh, tak to pak třeba jednou
bude rodina,“ uzavírá Jana.
V době korony
jsou koně
a lidé vítaným
zpestřením.