Strana 20
ŽIVOT / PŘÍBĚH
jsem, že mi jde o život, zabývala jsem
se jen tím, co bude s rukou. I když je
pravda, že ta velká chemoterapie mě
vyděsila. Do té doby jsem to tak váž-
ně neprožívala,“ svěřuje se Amálka.
Ani experiment však na nádor ne-
zabral. V únoru letošního roku tak
došlo na operaci, při které měl být
nádor odstraněn společně s kusem
dlaně, hřbetu ruky a několika prsty.
Lékaři slíbili, že se pokusí zachovat,
co jen půjde. Po osmiapůlhodinovém
zákroku zbyl na pravé ruce palec,
malíček a prsteníček. „Jenže během
rehabilitace mě v létě ruka začala
bolet. Oni to sice přičítali tomu stavu
po operaci, ale já cítila, že to je velmi
podobný typ bolesti, jaký jsem měla
s tím nádorem. Zase to tam rostlo,
což potvrdily výsledky histologie,“
popisuje Amálka letošní prázdniny.
Prakticky okamžitě bylo rozhodnu-
to o odstranění zbytku ruky. „Šlo to
rychle, naštěstí ani nebyl moc čas
nad něčím přemýšlet. V půlce srp-
na došlo na amputaci nad zápěstím
a dneska už musím říct, že jsem
ráda.“
BEZ RUKY, ALE SPOKOJENÁ
Jakkoliv mohou její slova znít pa-
radoxně, lidé, kteří zažili podobnou
situaci, by její slova jistě potvrdili.
Radikální řez často utne táhlé trá-
pení a stane se novým odrazovým
můstkem. „Hlavou se nám honily
různé myšlenky: jak to ponese, co
na to řekne okolí? Nikdy ale neza-
pomenu ten pocit, když jsme spolu
po tak dlouhé době poprvé vlezly do
Berounky, paži zabalenou do igelitu
a nad hlavou, plné jizev na těle i na
duši, ale s vírou, že všechno zlé je za
námi,“ vyznává se maminka Tereza.
Celá situace je pro všechny zú-
častněné bezpochyby ještě čerstvá,
ale úleva je patrná. Amálka už s při-
rozenou bezstarostností mládí spřá-
dá plány, někdy i trochu ke zděšení
maminky. „Ráda jsem lezla na stěně,
což rozhodně zase zkusím. Určitě
to půjde, stejně jako plavání. Taky
si chci udělat zbrojní pas a řidičák
na motorku. Budu hodně cestovat.
Ráda bych navštívila Bali a Austrálii,“
odkrývá své vize. Rodiče ji hodlají
podporovat, přinejmenším v něčem
z toho, o čem Amálka sní. Jistě méně
dramatické jsou další ze zálib jejich
dcery: jízda na koni, malování, focení
nebo pěstování orchidejí a chov krá-
líka. Mnohé z toho už zvládá levou
rukou, na niž se coby původní pra-
vák musela přeučit.
Škola šla poslední dobou pocho-
pitelně dost stranou. „Do školy jsem
Brzy se přeučila
na psaní levou
rukou a dnes
opět kreslí.
Ráda jsem lezla na stěně,
což rozhodně zase zkusím. Určitě
to půjde, stejně jako plavání. Taky
si chci udělat zbrojní pas a řidičák
na motorku. Budu hodně cestovat.
Ráda bych navštívila Bali a Austrálii.