Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 19

19

věci uvědomovala víc než ostatní.

Navíc dodnes vnitřně zpracovávám

to profesní selhání mých tuzem-

ských kolegů,“ popisuje svoje pocity

Tereza Kosová.

Na začátku loňských prázdnin

v Motole zahájili Amálčinu velkou

chemoterapii. „Začala jsem brát

hrozně moc léků, bylo mi strašně

špatně. Dostala jsem z toho i epilep-

tický záchvat, při němž jsem si zlo-

mila kost. V puse se mi udělaly tak

bolestivé afty, že se prakticky nedalo

jíst. K tomu jsem přišla o vlasy i řasy,

a to víte, že i v takové situaci mi zá-

leželo na vzhledu. A že bych měla

o ruku přijít, to jsem si absolutně ne-

připouštěla,“ líčí martyrium dnes už

usměvavá a veselá Amálka.

„Nosil jsem Amálku po bytě na ru-

kou, strašně zhubla, neměla vůbec

sílu,“ říká s pohnutím tatínek a ma-

minka s nemenší empatií dodává:

„Bylo hrozně těžké alespoň navenek

pro ni udržet jakýs takýs optimis-

mus. Zejména když léčba nezabírala.

Dceři jsme raději vůbec neřekli, že

jde o zhoubný nádor.“

A raději jí neřekli ani o riziku vel-

ké amputace, pokud by komplika-

ce provázely experimentální léčbu,

kterou navrhl onko-ortoped Zde-

něk Matějovský z pražské Bulovky.

Spočívá v odpojení ruky od oběhu

a napuštění látkou, jež by měla ná-

dor zničit. Ruka musí být na měsíc

„přišita“ k tříslu. V České republice

tento zákrok přitom na dítěti ještě

nikdo neprovedl. „Asi jsem ráda, že

mi rodiče všechno neřekli. Netušila

Bylo hrozně těžké alespoň navenek

pro Amálku udržet jakýs takýs

optimismus. Zejména když léčba

nezabírala. Dceři jsme raději vůbec

neřekli, že jde o zhoubný nádor.