Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 18

ŽIVOT

Do protézy

chytnu hada

Slovní spojení „těžká puberta“

bude pro Amálku Kosovou

a její rodiče navždy spojené

s úplně jinými starostmi,

než bývají v tomto věku obvyklé.

Skoro čtyři roky bojovala

s nádorem, který ji nakonec

připravil o ruku. Teď začíná

nový život s bionickou protézou,

na kterou jí přispěje

Konto Bariéry.

Text: RADEK MUSÍLEK

Foto: JAN ŠILPOCH

Před čtyřmi lety se Amálce (15) na

pravé ruce objevila malá bulka, kte-

rá zprvu vypadala nenápadně a ani

lékaři jí nevěnovali moc pozornos-

ti. Postupně však rostla, začínala

už také vyvolávat křeče, až ortoped

z motolské nemocnice navrhl ope-

rativní odstranění. Nikdo z rodi-

ny v tu chvíli netušil, čemu budou

v následujících letech čelit. „Tepr-

ve v této chvíli jsme přešli do péče

onkologů. Když byla bulka na jaře

2017 odstraněna, řekli nám, že jde

o vcelku agresivní, ale nezhoubnou

fibromatózu. Bohužel to nevyřízli

celé, což jsme v tu chvíli ještě ne-

věděli,“ vzpomíná maminka Tereza

Kosová.

PRO POMOC DO CIZINY

V roce 2018 bulka vyrostla znovu,

ještě větší. Následovala druhá ope-

race a potvrzení fibromatózy. Místo

uklidnění se ale situace spíše zdra-

matizovala. Za pouhé dva měsíce

vyrostl nádor opět, a to do velikosti,

která mu dříve trvala rok. Další růst

potvrdila i magnetická rezonance.

Paní Kosová je lékařka v oboru

gynekologie a porodnictví, takže se

v medicíně vyzná. S manželem Mar-

tinem, který byl kdysi také medik,

byť nakonec z osobních důvodů pře-

šel na studium filozofie, cítili, že by

možná měli začít pátrat po způsobu

léčby na vlastní pěst v cizině. „Naše

úvaha byla jednoduchá. Fibromatóza

je totiž velmi vzácné onemocnění,

takže jsme si říkali, že s její léčbou

budou mít větší zkušenosti v zemi,

kde žije mnohem víc obyvatel,“ vy-

světluje tatínek.

V hledání na svoje náklady dospěli

až do Paříže, kde dvě prestižní kli-

niky odhalily, že se nejedná o fibro-

matózu, ale o sarkom – zhoubný ná-

dor pojivové tkáně. „To bylo hrozné

trauma. Jako doktorka jsem si určité

Obavy z amputace

u Amálky i rodičů

vystřídala úleva.