Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 10

REFLEKTOR / SOCIÁLNÍ PODNIKÁNÍ V DOBĚ PANDEMIE

Kavárna Bílá vrána:

Bojujeme dál

Obvykle tu mají otevřeno denně mezi

devátou a dvacátou hodinou, vletošním

roce ale museli kvůli koronaviru dvakrát

zavřít. Složitá doba ale sociálnímu

podniku Bílá vrána, který sídlí vcentru

Prahy a zaměstnává lidi smentálním

znevýhodněním, také něco dala – na jaře

tu začali vařit obědy a díky tomu získali

nové zakázky. I teď dělají všechno pro to,

aby se udrželi nad vodou.

Text: ANDREA SKALICKÁ

Foto: ARCHIV POHODA Z.Ú.

A JAN ŠILPOCH

Slečna Kristýna je vyučenou cuk-

rářkou, v kavárně Bílá vrána pracuje

třetím rokem. Sehnat si práci pro ni

nebylo jednoduché. „Jsem tady spo-

kojená. Baví mě to. Obsluhuji, ob-

jednávám obědy, uklízím stoly, po-

máhám kuchaři v kuchyni,“ vypráví

dívka, která je díky své práci v úz-

kém kontaktu se zákazníky.

Právě to pro ni bylo zpočátku ob-

tížné, ale nevzdala se a nakonec po-

čáteční ostych v komunikaci s hosty

překonala – stejně jako dalších osm

lidí s mentálním postižením, kteří tu

trvale pracují. S jarní vlnou korona-

viru ale o práci, a tedy i o sociální

vazby, jež si tu pracně vytvořila, na

čas přišla. „Po zavření kavárny jsem

musela být doma. Docela mě to štva-

lo, utíkaly mi tím i peníze. Teď na

podzim sice dál můžeme chodit do

práce, ale jen na kratší dobu,“ vypráví

mladá slečna.

Pro lidi s mentálním znevýhod-

něním, kteří jsou schopní pracovat,

je kontakt s okolím velmi důleži-

tý. I to byl jeden z hlavních důvodů,

proč kavárna, která není tréninková,

ale lidem s postižením nabízí trva-

lé zaměstnání, využívá jejich služeb.

„Chceme, aby zákazníci, kteří s tímto

typem postižení nemají zkušenosti,

věděli, že tito lidé jsou schopni s od-

povídající podporou komunikovat,

pracovat a zařídit si, co potřebují,“ vy-

práví Lucie Mervardová, ředitelka z. ú.

Pohoda, který Bílou vránu provozuje.

„Naši hosté tak vidí, že lidé s men-

tálním znevýhodněním společnosti

mohou také něco přinášet, mohou

být prospěšní. Že nejsou ,jen‘ uživateli

služeb, ale pracují a jsou užiteční,“ vy-

světluje důvody, proč před necelými

deseti lety, tehdy ještě v Kodymově

ulici na Praze 5, kavárna vznikla.

ZMĚNA STRATEGIE

Poté, co se přestěhovala do centra

města, si ale kavárna musela zno-

vu hledat své zákazníky. A dařilo se

jí – pěkný prostor vybízel i k dalším

Na jaře i na podzim museli zavřít, přesto je koronavirus posunul dál (Bára Chomátová s kolegyní Jindřiškou).