Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 34

KULTURA / ZIMNÍ POVÍDKA
N
echtěla jsem k naší paní
doktorce původně vůbec
chodit, ale když se všechny
další možnosti ukázaly
marný, nezbylo než se tam
objednat. Sestřičce jsem
nakukala pár potíží, jinak by
mě nevzala. Ale v ordinaci
jsem hned na začátku šla
s pravdou ven: „Paní doktorko, já hlavně cejtím hroznej
strach. Hroznej!“
„Z čeho? Sestra mi tady napsala, že nemáte ani
teplotu, kašlete málo, klouby vás nebolí a hlava také ne.
Podle mne jde jen o lehké nachlazení…“
„Já vím, ale co se děje kolem mne, je tak nebezpečný,
že ani válka by nebyla tak strašná…“
„Ale nepřehánějte, co je podle vás tak hrozivé?“
Celej náš barák. Všude pokyny, jak se máme v tý
epidemii chovat, ale nikdo to nedodržuje! Vezmu to od
přízemí. Bulíčkovi mají sotva roční dítě a u nich doma
najdete šest akvárií. Časovaná bomba! Četla jsem na
webu PŠT, že právě rybičky jsou nejvíc nakažený.
Mlčej si, plavou a přitom vypouštěj plyny plný infekce.
Bez zápachu, bez barvy, zato projdou i stěnama
a stropem! Z čeho jinýho by měl Bulíček najednou tak
divně kudrnatý vlasy? Černoch přece není! Vedle nich
Krákorová. Dřív chodila jako baletka, teď, po začátku
koronáče kulhá jako nakopnutej fotbalista. Já se jí
otevřeně zeptala, co za tím je. Ale ona jen mávla rukou…
Pak jsem se dozvěděla, že vykládá něco o vodě v koleni.
To se přece dneska dá vytáhnout raz dva. Ale vona s tím
laboruje už přes měsíc. A ještě si tahá domů takovýho
vometáka, samozřejmě bez roušky!
První patro. Především Kuřátkovi.
Vona dělá v knihovně a jak maj teď
zavříno, půjčuje knížky hlavně starejm
dědkům a bábám ze svého. Má jich
doma plný police, teda těch knížek.
Mimochodem, kde k nim asi přišla?
Neměla by se v tý knihovně udělat
inventura? Copak je půjčování teď
povolený? Kolika rukama to všechno
projde a vrací se to do našeho domu.
Vedle Pupák. Vodjakživa číslo. Nudista,
fotograf nahatých holek, taky malíř.
Jo, umělec! V sedmdesáti se courá
po městě v krátkejch kalhotech.
Chlupatý nohy jak orangután. Jenom
v těch chlupech co přinese do baráku
bacilů. A k tomu ty jeho fousy až na
prsa. Ptáci by tam mohli hnízdit. To je
hygiena? Druhý patro. Největší hrůza.
Doktor Vejvoda, dělá na pitevně. Nikdo
to přesně neví, ale prej si nosí vzorky
z práce domů. Prej nestíhaj… Takže
s plnou taškou uřezaných kousků
z mrtvol chodí po našem domě. Musela
jsem se ho na to otevřeně zeptat!
A víte, co mi odpověděl? Prej když
si nestihne nakoupit, tak nenápadně
něco prorostlejšího v práci ušmikne!
Nemohla jsem spát a druhej den letěla
k policajtům. Vysmáli se mi. Vy ale jako
lékařka musíte vědět, jak šíleně je to
nebezpečný. A vedle Klouzek, voják.
Já ho viděla v televizi, jak pomáhal
v jednom starobinci… Plno nakažených
a von se tam vychloubal, že šli do toho
Zdeněk Jirků:
Ostražitost
se vyplácí
Můžeš