Strana 9
Mohu mít dítě?
Pokroky v medicíně umožňují
i dosud bezdětným párům, kde je
nějaký biologický problém přiroze
-
ného početí, mít vlastní potomky.
Tím, jak roste počet párů, které se
„snaží“, ale miminko nepřichází, se
více uplatňují techniky asistované
reprodukce. Dokonce existují ná
-
hradní matky, kterým je implanto-
váno embryo páru, který touží po
dítěti. Vajíčko maminky-čekatelky
je oplodněno in vitro spermií tatín
-
ka-čekatele a miminku je nalezena
„vhodná děloha“, tedy paní, která
nechá dítě ve své děloze vyrůst
a porodí je.
Setkala jsem se se ženou s chro-
nickým neurologickým one
-
mocněním. Toužila silně po dítěti
a přišla si vybrat vozík, protože byl
předpoklad, že kvůli těhotenství
se její zdravotní stav těžce zhorší.
Manžel dítě za tuto cenu jedno
-
značně nechtěl; bral si ženu, která
byla chodící a zdravá, po svatbě se
objevila choroba, kterou on špatně
zvládal, vozík zásadně odmítal.
Jiní manželé, oba tetrapostižení
a totálně závislí na asistenci druhé
osoby, chtěli mít za každou cenu
dítě a žádali asistovanou repro
-
dukci. Má někdo právo jim říci „vy
dítě mít nemůžete“? Ale i dítě má
svá práva a vždy by měl být jeden
z rodičů schopen se o ně postarat.
Je možno si najmout na 24 hodin
denně vedle pečovatelky o rodiče
i chůvu pro dítě, ale je třeba na to
mít prostředky.
Každý máme nějaký život a znám
mnoho párů, které přijaly fakt, že
budou bezdětné, adopci nechtěly.
Mají hezký vztah a žijí spokojený
život. Znám jiné, kde nemožnost
mít vlastní dítě vedla k rozpadu
vztahu. Zodpovědné rozhodnutí
musí udělat každý sám, ale měl by
myslet i na potřeby svého dítěte,
nejen svoje.
Autorka je lékařka,
členka Rady Konta Bariéry.
SLOUPEK Lii VAŠÍČKOVÉ
9
stal taky pojem. Na jejich konfronta-
ce se chodilo jak na hokejové utkání
(smích), byli jako pes a kočka. Vašek
dovedl být velmi drsný nevybíravý
bojovník. Nicméně i přes tuhle řev-
nivost to celou rehabilitaci posouva-
lo kupředu a mělo to velmi pozitivní
dopad.
Jste vy sám přívržencem nějaké
konkrétní metody?
Jsem pro individuální přístup, kdy se
dotyčnému vybere od všeho něco,
co je v daném případě potřeba. Ne se
dogmaticky upsat nějakému krédu.
Vy sám jste ve svém věku velmi
vitální, řekl byste, že na tom má
podíl vaše profese? Aplikujete na
sobě něco ze svých lékařských
zkušeností? Měl byste pro ostatní
nějaký recept?
Jednoznačně skauting. To bylo vlast-
ně moje hlavní povolání a láska.
(směje se) Byl jsem v něm hodně
angažovaný a vlastně i hodně z re-
habilitace jsme dávali dohromady
přes něj. Ale jestli myslíte, zda jsem
celý život cvičil, tak to ne. Jsem ta
bosá kovářova kobyla. Moje skautské
jméno je Racek.
Přesto, když se dnes dostanete
do péče svých mladších kolegů,
máte tendenci jim do toho mluvit?
Nechávám tomu volný průběh. Mám
otevřené dveře na rehabilitační kli-
nice, mají mě tam trochu jako ta-
kového maskota, kterého si udržují.
Takže když něco potřebuji, oni mi to
zařídí. A pak se případně zeptají na
nějaký můj názor.
Pracujete na klinice také
spacienty?
Občas sice někdo přijde, ale jsem
spíš jen takový konzultant, co se
vnucuje do situací, o kterých si mys
-
lí, že by se měly nějak řešit. Stále
však pracuji s dětmi v Jedličkově
ústavu, kam každý týden docházím,
pokud mi to zdraví dovolí.
Máte představu, jak se bude
rehabilitace vyvíjet do budouc
-
nosti?
Na to dám těžko odpověď. Je to bo-
hužel i otázka financí. České repub-
lice by slušelo nějaké velké rehabi-
litační centrum po vzoru Ameriky.
Tam do toho hodně šlapou vojáci,
protože mají důvod i ty peníze. My
naštěstí nejsme žádná vojenská vel-
moc, ale v tomhle je to inspirativní.
V celém světě se teď začínají valit do
rehabilitace také různá robotická za-
řízení a umělá inteligence.
Tady v Čechách umíme poskytnout
špičkovou akutní péči, ale poněkud
vázne neméně důležitá návazná péče.
Jedna věc je zvládnutí akutního stavu,
ale druhá věc je, aby život měl potom
nějaký smysl. Není to jednoduché, ale
musí se tomu do budoucna věnovat
velká pozornost.
Proměnily se diagnózy, technika
i metody. Objevil se třeba Vašek Vojta
nebo technika Bobathů.
To byla svého času senzace.
S dětmi
v Jedličkově
ústavu a školách
pracuje
pan profesor
přes 60 let.