Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 18

většinou maminkám, které by pros-

tě se svými postiženými dětmi jinak

zůstaly na všechno samy. Ředitelka

Urbanová shrnuje svou zkušenost:

„Každé dítě potřebuje alespoň občas

v něčem vyniknout, užít si uznání

svého okolí, posílit si sebedůvěru.

My toto vzácné zboží nabízíme. Zní

to banálně, ale outsiderem se nikdo

nerodí. Jedině trpělivá a dlouhodobá

práce a samozřejmě kvalifikovaná

péče může děti vracet k životnímu

startu, který má reálné šance.“

Dobrovolnice Michaela vidí svou

pomoc úplně stejně: „Vyrůstala jsem

v prostředí skutečné rodinné solidari-

ty. I pro mou dceru je tohle naprostá

samozřejmost. Pak nemůžete zavírat

oči před životy, které by vlastně nikam

nesměřovaly a jen tak existovaly. Už

jen vědomí, že rodiče nalezli místo,

kde jim někdo umí naslouchat a pora-

dit. I když se tu jejich děti nepromění

v zázračné jedince. V každém případě

je naučíme cosi umět, s něčím si pora-

dit, něco překonat. Maličkost? Kolika

dospělým tohle dnes chybí?“

KOLIK MOTÝLKŮ CHYBÍ?

Zaskočili jsme Hanu Urbanovou

jednoduchou otázkou: Co kdyby

Motýlek nebyl? Chvíli mlčela a pak

přišla překvapivá odpověď: „Taková

zařízení jsou dnes mnohem důleži-

tější než dřív. Nůžky mezi chudobou

a blahobytem se rozevírají. Mnoho

rodin, i třeba velmi odpovědných

a pracovitých, prostě zůstává na

tenké hranici sociální udržitelnosti

svého života. Mnoho samoživitelek

s postiženými dětmi bojuje doslova

o každou korunu. A my všem dětem

tady nabízíme třeba dobrou svačinu.

Drobnost? Sytí nevěří…“

Celý systém sociálních služeb se

u nás rozrostl a zprofesionalizoval do

výborné kvality. Jeho zaměstnanci

nejsou dostatečně doceněni. O tom

píšeme stále. Nejde však jen o pení-

ze, ale také o naši úctu a pozornost,

kterou všem „Motýlkům“ věnujeme

každý den. Jako tady, kde se s pod-

porou hlavního města i městské části

dějí drobné, soustavné a pozoruhod-

né zázraky.

To není silné slovo. Paní Jana, ma-

minka dcery se syndromem Smith

Magenis: „Na počátku tomu nechcete

věřit. Říkáte si, že se doktoři splet-

li a všechno bude v pohodě. Nako-

nec pomalu, velmi pomalu dojdete

k závěru: moje dítě má mentální re-

tardaci a nemohu to změnit. Ale ona

není nemocná, je jen jiná. Možná ani

vaše rodina vám dost dobře nerozu-

mí. Nemůžou pochopit, proč máte

radost, když vaše dcera ve čtyřech

letech přestane nosit plínky a v osmi

se naučí oblékat punčocháče. Není

to fyzická izolace, protože vaši blízcí

vás neopustili, ale psychická, která je

možná horší. A pak se něco stane a vy

začnete znovu žít. Jednou mi soused-

ka řekla o Motýlku. Nechcete někdy

přijít? Tak jsme s Luckou šly a od té

doby sem docházíme každé volné od-

poledne. Je tady šťastná a spokojená.

A naučila se plavat bez pomůcek!“



Komunitní centrum Motýlek

Motýlek se vrámci svého centra denních služeb

věnuje podpoře dětí spostižením. Nabízí však islužby

nízkoprahového klubu Pacific pro děti amládež, která

tráví svůj volný čas naulici, prožívá náročné životní období

nebo sedostává dokonfliktu sespolečností. Vrámci

sociálně aktivizační služby pak pracuje sohroženými

rodinami.

Většina služeb je realizována vprostorách Komunitního

centra Motýlek vPraze na Černém Mostě, některé služby

jsou terénní, přímo vbydlišti klientů.

www.motylek.org

REFLEKTOR / SOCIÁLNĚ OHROŽENÉ DĚTI

Prostě obyčejné místo pro dobrou náladu.

Je to málo?