Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 20

ŽIVOT

Text: ZDENĚK JIRKŮ

Foto: JAN ŠILPOCH

Příčin psychického onemocnění

může být nespočet. „U mě vše za-

čalo stresovými událostmi. Byl jsem

na gymnáziu, hrál jsem fotbal, zranil

jsem se a kvůli tomu jsem zameškal

dost ve škole, což se rodičům pocho-

pitelně nelíbilo. K tomu se mi přítel-

kyně přiznala, že se jí vrací mentální

anorexie a trpí i sebepoškozováním.

Takže bylo toho hodně… Začínal

jsem se propadat,“ vzpomíná Martin.

Na první pohled docela normál-

ní mladý muž, upravený a otevřený

k nelehkému povídání o bolestech

své duše, není žádnou výjimkou. Už

dávno neplatí, že lidé s psychiatric-

kou diagnózou jsou jacísi podivíni

odtržení od společnosti nebo do-

konce nebezpeční svému okolí. Jsou

nebezpeční především sami sobě,

protože od deprese nebo jiné dia-

gnózy bohužel není daleko k situaci

nejstrašnější – k sebevraždě.

Martin postupně zažíval první pří-

znaky poruch spánku, nechuť k jídlu

a tím i celkový úbytek energie. Do-

cházka do školy byla nemožná, hodin

bezcílně strávených na posteli přibý-

valo. Dnes ví, a otevřeně to vykládá

na seminářích se středoškoláky, že

v takových chvílích si už člověk jen

Nevypusť duši!

Tak se jmenuje zajímavý projekt, za kterým stojí tým

mladých psychologů, lékařů, neurovědců astudentů

těchto adalších pomáhajících profesí. Zároveň jej tvoří

ipsychiatričtí pacienti alidé se zkušeností sduševním

onemocněním vmladém věku. Jedním zjeho lektorů –

svlastní nelehkou zkušeností – je iMartin Mikula.

málokdy sám pomůže, že právě toto

jsou důležité signály, které okolí ne-

smí přehlédnout. „Teprve po nějaké

době jsem se dal přesvědčit, že mou

záchranou může být jedině odborná

pomoc. To je těžké si přiznat… Školní

psycholožka mi udělala test a z něj

jasně vyšlo, že mám depresivní epi-

zodu. Začala se mnou pracovat, pak

jsem chodil k psychiatrovi, protože

už jsem potřeboval předepsat an-

tidepresiva… Léčení této první epi-

zody trvalo dva měsíce.“ Martin se

mohl vrátit do školy, dohnat zameš-

kané studium. Takže výhra?

DŘÍMAJÍCÍ HROZBA

Nakonec i maturita dopadla dobře.

Volba vysokoškolského studia byla

jasná – psychologie. Už ho čekají

i státnice. Ale v průběhu let přicháze-

ly epizody těžké deprese opakovaně.

I bez zřetelného podnětu. I když teď

je už měsíce klid, nic to neznamená,

tato bolest duše se už nikdy úplně

neztratí. Proč? „Když už máte tu-

hle diagnózu, stačí záblesk běžného

stresu a najednou se deprese vrátí.

Naděje, že tohle nebezpečí pomine,

nějaká je. Poslední epizodu jsem měl

asi před rokem. Vlastně se pokaždé

něco naučíte. Už umím poznat, když

se blíží nedobrá nálada a jak se ji po-

kusit odvrátit…“

Když se někomu v sedmnácti –

jako Martinovi – téměř rozsype svět,

mají rodiče i celé okolí, včetně někte-

rých pedagogů, tendenci mávnout

rukou a odbýt problémy poukazem

na nevyrovnané mládí. Proč tady bez

jakékoli aktivity ležíš? Z čeho zrovna

ty můžeš být smutný? Vždyť si žiješ

dobře, všechno máš a tváříš se, jako

bys prošel válkou! Takové otázky

nepřináší zlá vůle, ale neinformova-

nost. Jen málokdo z nás ví, co nejpr-

ve udělat s depresí svého syna nebo

dcery. A pak jsou tu příšerné před-

sudky – naše rodina je normální, my

nemůžeme mít doma blázna!

Když k tomu připočteme spousty

bludů, které se šíří na internetu, je

projekt Nevypusť duši doslova živou

vodou na potíže mladých, často ve

svých problémech opuštěných lidí.

Teprve po nějaké době jsem se dal

přesvědčit, že mou záchranou může

být jedině odborná pomoc.

To je těžké si přiznat…

Martin už dnes

ví, že mlčení

o vlastních

problémech

je zlé.