Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 31

31

Ráda jsem sledovala Martinovu

restaurátorskou práci, který mimo

jiné zlatil (má za sebou mnoho za-

jímavých realizací v památkových

objektech). Pozlacoval rámy podle

klasických receptů a já jsem se tou-

to technikou inspirovala, přetvořila

jsem si ji a pracuji s ní dodnes. Jde

o techniku používanou od středově-

ku k napodobení zlata a stříbra. Vý-

sledkem je unikátní kovový reflex.

Tahle kombinovaná technologie

se ovšem pokaždé chová po svém,

v práci sehrává velkou roli náhoda,

materiál žije vlastním životem. Pra-

covala jsem doma, a kdo měl zájem,

našel si mě i moje obrazy.

Vaše galerie S, spřídomkem

domácí, je trochu novinka. Jaké

myšlenkové pochody vás kní

dovedly?

Víte, zastupování výtvarníka v ga-

leriích nese svůj rub a líc, nejsem

manažer, nedokázala jsem všechny

záležitosti s tím spojené schůdně vy-

balancovat. Před dvanácti lety jsem

si stýskala Ivě Nesvadbové, ředi-

telce Art Prague, a ta namítla: Proč

si neuděláš galerii doma? Postrčila

mě v tom uvažování, syn Mikoláš

se s budoucí ženou právě vydali do

světa…

Oslovila jsem sestru Kamilu a vy-

nikající sochařku a sklářku Ivanu

Šrámkovou, založily jsme webové

stránky a zaplnily výtvarným umě-

Pocit, že andělé jsou kolem

nás a můžou vypadat úplně jinak,

než bychom čekali, ve mně zůstává.