Strana 28
ŽIVOT / AKTIVNĚ – DIVADLO PRO VŠECHNY
Jsme fakt
dobrá komunita…
Text: MICHAELA ZINDELOVÁ
Foto: JAN ŠILPOCH
Mohu se zúčastnit projížděčky před-
stavení Čarovný les, se kterým sou-
bor Ještě chvilku… vystoupí další den
nejen v Karlínských kasárnách v Pra-
ze, ale také na Festivalu souborů pro
herce s kombinovaným handicapem.
Desítka herců, převážně na vozících,
přichází na zkoušku včas, většinou
s asistenty. Téměř všechno v diva-
delním sále řídí a organizuje student
Tomáš Havránek, vedoucí souboru.
Snažím se rychle pochopit děj
hrané inscenace, která kombinu-
je pohádkové postavy i roboty. Živá
a komunikativní Veronika, s výteč-
nou pamětí i schopností gestikulace,
v centru skupinky hraje Adélu, hlav-
ní postavu Čarovného lesa. Nikomu
z herců nevadí zastavování děje,
všichni se snaží, aby hra probíhala
v tempu. Jako by se v týmové práci
stávali silnějšími.
Významnou roli v souboru hraje
i psychika, herci překonávají sami
sebe. Každý z nich se snaží nadzved-
nout skleněný poklop limitu vlastních
možností. Jako bych slyšela Tomášo-
vo prohlášení o tom, že „herecká ak-
tivizace je vhodná pro všechny typy
postižení“, po kterém hned dodává:
„Jsme fakt dobrá komunita!“
Po zkoušce si se slečnou Adélou
(v civilu Veronika Samseliová) krát-
ce povídám. Dnešní absolventka
v divadelním souboru působí od
začátku. Hrála menší role, o hlavní
postavu v Čarovném lese musela
ale „zabojovat“. Veronika si dobře
pamatuje texty, i když mívá problé-
my se čtením. „Stačí, když mi repli-
ky někdo přečte,“ říká a hned po-
kračuje: „Divadlo je pro mě zábava
i relax zároveň, chci tady dál zůstat
hrát, protože mi divadlo přináší na
zkouškách i představeních spoustu
zážitků.“
ROLE SE „ŠIJÍ“ NA TĚLO HERCŮ
Tomáš Havránek, který je jinak stu-
dentem v posledním ročníku Strojní
fakulty ČVUT, se do Jedličkova ústa-
vu původně dostal jako dobrovolník
asistenční služby pro náplň volného
času. „Každou hru připravujeme ně-
kolik měsíců, moje práce je přede-
vším organizační. V posledních čty-
řech sezonách působíme ve stabilní
sestavě pěti asistentů, píšeme texty,
hrajeme, nahazujeme texty, děláme
kostýmy a scénu, přemísťujeme her-
ce po jevišti podle situace hry,“ ob-
jasňuje zdejší zákulisí.
Všechno je v souboru Ještě chvil-
ku… hodně specifické – včetně dra-
maturgie a angažmá jednotlivých
členů. Role se musí šít „na tělo“ mož-
nostem členů souboru s tělesným
nebo kombinovaným postižením.
Jedná se o obrovskou chuť na stra-
ně jedné, která kontruje s omeze-
nou schopností pohybovat se nebo
si zapamatovat delší text. „Co se týče
repertoáru, někdy vycházíme z kla-
siky, sehráli jsme v úpravě Ze života
hmyzu, Malého prince nebo Labu-
tí jezero – tak, aby se dala vytěžit
specifika schopností každého herce
na jevišti. Snažíme se, aby se herci
cítili dobře a abychom využili jejich
individuální potenciál,“ tvrdí Tomáš
Havránek.
Protože kapacity divadelního sálu
na pražském Vyšehradu jsou velmi
omezené, hraje se většinou na růz-
ných akcích a festivalech. Najít plně
Ještě chvilku…
Jde o soubor složený zherců na vozíku ibez něj, funguje
od roku při Jedličkově ústavu a školách (JÚŠ). Za tuto
dobu nastudoval nejrůznější hry avystupuje pravidelně např.
na festivalu Mezi ploty, Vyšehraní idalších akcích. Členové
původně divadelního klubu neplatí žádné příspěvky (vJÚŠ),
nákladové položky pokrývají především finance získané letos
grantem MK ČR.
Více na www.vedlejedle.cz
PATNÁCT LET EXISTUJE PŘI JEDLIČKOVĚ ÚSTAVU
VPRAZE DIVADELNÍ SOUBOR JEŠTĚ CHVILKU…,
ALE JEHO KAPACITA PŘESTALA STAČIT VELKÉMU
ZÁJMU, A TAK NAROZENINY SJEDNOU SVÍČKOU
NA DORTU OSLAVIL I JEHO MLADŠÍ HERECKÝ
SOUROZENEC, UŽ!
Veronika
(uprostřed)
zabojovala
o hlavní roli
a bude bojovat
dál...