Strana 16
REFLEKTOR / SENIOR ROKU 2018
Postoje
starých lidí
ke společnosti?
Těžko určit, vždyť staří lidé nejsou
jednotnou, homogenní skupinou
a lidská společnost není celek. Dělí
se na národy, národnosti, bohaté
a chudé, na muže a ženy a skupiny
s odlišnou kulturou. V dělení bych
mohla pokračovat, třeba na staré
a mladé lidi. Staří lidé většinou již
nejsou přímými účastníky dějů
a změn, ale mnozí si nadále udržují
sounáležitost, tedy svoji sociální
identitu. Současně se dívají trochu
zpovzdáli na svět kolem sebe. Jsou
si vědomi toho, že jejich spoluúčast
na dalším dění bude již omezena,
proto se stahují, nebo naopak
více riskují než ostatní. Kariéru již
mají stejně za sebou, o faktu úmrtí
také vědí. Současně staří lidé toho
hodně již prožili i přežili, včetně
změn, převratů a revolucí. Proto
bývají skeptičtí a jejich hubování
na další změny, někdy nazývané
konzervativismem, je výrazem
neschopnosti se těm změnám
přizpůsobit. A taky vědomím, že se
výsledků společenských převratů,
dobrých i těch špatných, asi již
nedožijí. Trochu to připomíná přání,
která míváme třeba na dovolené:
„ať prší, až tu již nebudeme“. Staří
lidé však v průměru chodí k volbám
častěji než mladší generace.
Začleňuje je to do společnosti asi
jako kdysi dohadování či hádání se
lidí na návsi ve vesnici. Demokracie
umožnuje každému jedinci se
účastnit a přímo či nepřímo
rozhodování. Zda to využije, je jeho
osobní věc. Staří lidé tuto svobodu
využívají více než mladí. Jedinec,
který svých práv nevyužívá, si
nesmí stěžovat na nesvobodu,
ale spíše na svoji vlastní lenost
a nechuť podílet se.
Autorka je socioložka, předsedkyně
Správní rady Nadace Charty 77.
SLOUPEK Jiřiny ŠIKLOVÉ
říká hrdě o „svých“ seniorech paní
Blanka.
NEMĚLA OSLAVIT PADESÁTKU
Původní profese paní Blanky je při-
tom na hony vzdálená práci s lidmi,
celý produktivní život dělala v Tesle.
„Narodila jsem se ve špatné kolébce,
nemohla jsem jít studovat,“ vzpo-
míná. Protože její rodiče měli mlýn,
pekárnu a hospodářství, mohla jít na
dva roky do učebního oboru v Tesle
a pak studovat na Střední průmys-
lové škole elektrotechnické v Ječné
ulici v Praze.
A je tu ještě jeden paradox: Podle
lékařů se paní Blanka neměla do-
žít ani padesátky. Ve 48 letech totiž
onemocněla rakovinou a doktoři jí
předpověděli poslední rok života.
„Mám za sebou sedm onkologických
operací. Proto jsem odešla do Brna
léčit se na Masarykův onkologický
ústav, kde mi zachránili život,“ vzpo-
míná.
Ze zákeřné nemoci se nakonec
nejenže „vyhrabala“, ale v uzdrave-
ní našla i impuls ke své dnešní čin-
nosti. Stala se líšeňskou patriotkou
a s vervou sobě vlastní se pustila do
organizace veřejného života v měst-
ské části. „Řekla jsem si, že když mi
v Brně pomohli, musím za to něco
udělat, něco za to odvést. To je taková
moje vize. Proto to dělám zadarmo
a ta práce mě baví,“ říká paní Blanka.
A vidět jsou i výsledky. Vždyť uznání
za svoji činnost už od SenSenu (Sen-
začních seniorů) dostal v roce 2016
i celý Klub seniorů Brno-Líšeň. „Po-
mohlo mi to, pan starosta si toho
moc vážil,“ děkuje.
Vše nasvědčuje tomu, že o paní
Blance bude ještě slyšet, i když už
chtěla vedení líšeňského klubu
předat. Pár dní po úspěchu v ceně
Senior roku 2018 totiž zabo-
dovala i v komunálních volbách
a jako nezávislá kandidátka za-
sedne na líšeňské radnici. A plány
má i v osobním životě: „Já bych
tady ještě chtěla být na tom světě.
Mám nového malého pravnuka, tak
abych ho ještě chvíli viděla, aspoň
až půjde do školy.“
Člověk nemá být doma sám. Hlavně
když už nemá partnera. Činnost
v klubu je různorodá, seženete si tam
nové kamarády, kamarádky a můžete
mít jednou za týden program.
Titul Seniorka
roku paní Blanku
překvapil, ve
vedení líšeňských
seniorů už chtěla
skončit. Ocenění je
pro ni ale motivací
kdalší práci ataké
závazek.