Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 8

8

můžeš / číslo 11 - 2014

TÉMA: Zaměstnávání lidí spostižením

■ Letitá bolest postižených: málo pracovních příležitostí.

■ Dosavadní opatření vyhovují jen tvrdému byznysu.

■ Jak zřídit co nejvíce míst na normálních pracovištích?

Alena ZIEGLEROVÁ:

Zbavme se

strachu

Text: ZDENĚK JIRKŮ

Foto: JAN ŠILPOCH

Jak naše společnost řeší letitý problém

zaměstnávání lidí se zdravotním posti-

žením? Zlepšujeme se?

Ne. Není to jen zkušenost neziskových

organizací, ale iregionálních astátních

orgánů. Zatím jsme vsituaci, kdy převládá

názor, že jediným řešením je uplatňovat

vůči těmto lidem jakési zvláštní zacházení.

Ale oni přece chtějí co nejnormálnější život,

chtějí se realizovat ve stejném prostředí jako

ostatní. Veřejností je celkem akceptováno,

že potřebují přece jenom pomoc, podporu

– nebo chcete-li – jistou úlevu. Ale praxe je

jiná – více než 44 procent těchto uchazečů

je vevidenci úřadů práce déle než rok. Jsme

odeset procent horší, než je průměr zemí

OECD. Takže jsme překonali bariéru ne-

pochopení, ale stojíme před jinou – změnit

podmínky tak, abychom od soucitu přešli

kpraktickým krokům.

Vyplývá ztoho, že chráněné dílny adalší

podobná pracoviště už se přežily?

Jistě ne. Pro určité kategorie lidí budou

vždycky užitečné. Ale dobře víme, že na

mnoha těchto místech žádná zvláštní péče

není. Podmínky jsou tvrdé azaměstnavatel

to bere jako čistý byznys. Vezmu si padesát

procent lidí se zdravotním znevýhodněním,

žádná mimořádná opatření, žádné častější

přestávky apodobně, prostě využiju státní

podporu alidé budou dřít, jak já potřebuji.

Takže se nejen porušuje zákon, ale hlavně

se zhoršuje zdravotní stav zaměstnanců.

Musíme to změnit.

Mělo by tedy vzniknout cosi úplně no-

vého?

Můžeme to tak říci. Zdá se, že optimální

pracoviště vsociálních podnicích by mohlo

spojit lidi se zdravotním postižením, lidi se

sociálním vyloučením avětšinu běžných za-

městnanců, která zajistí konkurenceschop-

nost těchto podniků na volném trhu. Jsme

přesvědčeni, že taková směs by lépe vyhovo-

vala všem, umožňovala vzájemnou pomoc,

využití schopností těch itěch; zkrátka izde

platí, že zbytečná izolace asegregace není

dobrá pro nikoho – ani pro společnost.

Kdysi bylo řešení spatřováno vaudi-

tech firem, které tak měly popsat místa

vhodná pro zaměstnávání lidí spostiže-

ním. Kde je jim konec?

Audit můžete dělat vždycky. Ale sám osobě

nic neřeší apraxe to dokázala. Jedinou

cestou je vytvářet novou kulturu, motivovat

zaměstnavatele adocílit toho, aby za svou

vstřícnost pocítili podporu společnosti. Tím

myslím nejen formální plnění jakýchsi počtů

avykazování pracovních míst, ale skutečně

novou kvalitu – vyrovnat jim nevýhody vda-

ňové oblasti prostřednictvím veřejných zaká-

zek ipřímou podporou vpolitice zaměstna-

nosti. Ovšem iocenit jejich skutečné přínosy,

tedy námahu, rizika avíce vydané energie.

To všechno se nedá převést na peníze.

Mluvila jsem onové kultuře, můžeme mluvit

onovém klimatu ve společnosti, obudování

nové prestiže takových zaměstnavatelů.

�

Kdo je Alena Zieglerová

Koordinátorka práce expertů Agentury pro

sociální začleňování při Úřadu vlády ČR.

Vystudovala sociální práci anavazující obor

občanský sektor. Patnáct let pracovala na

Úřadu práce vMostě. Od r.  pracuje

vuvedené agentuře.

info