Strana 8
8
můžeš / číslo 11 - 2014
TÉMA: Zaměstnávání lidí spostižením
■ Letitá bolest postižených: málo pracovních příležitostí.
■ Dosavadní opatření vyhovují jen tvrdému byznysu.
■ Jak zřídit co nejvíce míst na normálních pracovištích?
Alena ZIEGLEROVÁ:
Zbavme se
strachu
Text: ZDENĚK JIRKŮ
Foto: JAN ŠILPOCH
Jak naše společnost řeší letitý problém
zaměstnávání lidí se zdravotním posti-
žením? Zlepšujeme se?
Ne. Není to jen zkušenost neziskových
organizací, ale iregionálních astátních
orgánů. Zatím jsme vsituaci, kdy převládá
názor, že jediným řešením je uplatňovat
vůči těmto lidem jakési zvláštní zacházení.
Ale oni přece chtějí co nejnormálnější život,
chtějí se realizovat ve stejném prostředí jako
ostatní. Veřejností je celkem akceptováno,
že potřebují přece jenom pomoc, podporu
– nebo chcete-li – jistou úlevu. Ale praxe je
jiná – více než 44 procent těchto uchazečů
je vevidenci úřadů práce déle než rok. Jsme
odeset procent horší, než je průměr zemí
OECD. Takže jsme překonali bariéru ne-
pochopení, ale stojíme před jinou – změnit
podmínky tak, abychom od soucitu přešli
kpraktickým krokům.
Vyplývá ztoho, že chráněné dílny adalší
podobná pracoviště už se přežily?
Jistě ne. Pro určité kategorie lidí budou
vždycky užitečné. Ale dobře víme, že na
mnoha těchto místech žádná zvláštní péče
není. Podmínky jsou tvrdé azaměstnavatel
to bere jako čistý byznys. Vezmu si padesát
procent lidí se zdravotním znevýhodněním,
žádná mimořádná opatření, žádné častější
přestávky apodobně, prostě využiju státní
podporu alidé budou dřít, jak já potřebuji.
Takže se nejen porušuje zákon, ale hlavně
se zhoršuje zdravotní stav zaměstnanců.
Musíme to změnit.
Mělo by tedy vzniknout cosi úplně no-
vého?
Můžeme to tak říci. Zdá se, že optimální
pracoviště vsociálních podnicích by mohlo
spojit lidi se zdravotním postižením, lidi se
sociálním vyloučením avětšinu běžných za-
městnanců, která zajistí konkurenceschop-
nost těchto podniků na volném trhu. Jsme
přesvědčeni, že taková směs by lépe vyhovo-
vala všem, umožňovala vzájemnou pomoc,
využití schopností těch itěch; zkrátka izde
platí, že zbytečná izolace asegregace není
dobrá pro nikoho – ani pro společnost.
Kdysi bylo řešení spatřováno vaudi-
tech firem, které tak měly popsat místa
vhodná pro zaměstnávání lidí spostiže-
ním. Kde je jim konec?
Audit můžete dělat vždycky. Ale sám osobě
nic neřeší apraxe to dokázala. Jedinou
cestou je vytvářet novou kulturu, motivovat
zaměstnavatele adocílit toho, aby za svou
vstřícnost pocítili podporu společnosti. Tím
myslím nejen formální plnění jakýchsi počtů
avykazování pracovních míst, ale skutečně
novou kvalitu – vyrovnat jim nevýhody vda-
ňové oblasti prostřednictvím veřejných zaká-
zek ipřímou podporou vpolitice zaměstna-
nosti. Ovšem iocenit jejich skutečné přínosy,
tedy námahu, rizika avíce vydané energie.
To všechno se nedá převést na peníze.
Mluvila jsem onové kultuře, můžeme mluvit
onovém klimatu ve společnosti, obudování
nové prestiže takových zaměstnavatelů.
�
Kdo je Alena Zieglerová
Koordinátorka práce expertů Agentury pro
sociální začleňování při Úřadu vlády ČR.
Vystudovala sociální práci anavazující obor
občanský sektor. Patnáct let pracovala na
Úřadu práce vMostě. Od r. pracuje
vuvedené agentuře.
info