Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 34

34

můžeš / číslo 11 - 2014

PORADNA

Nejčastější mýty

o zaměstnávání postižených

■ Desatero představ, které klamou zaměstnavatele i zaměstnance.

■ Proč by firmy neměly zaměstnávat osoby spostižením?

■ Od čeho se odvíjí mzda lidí shandicapem.

Mýtus 1: Zdravotně postižené

osoby nemohou pracovat

Častý mýtus, který se však nezakládá (aani

vminulosti nezakládal) na pravdě. Zá-

konem či jiným právním předpisem není

práce osob se zdravotním postižením nijak

omezena nebo zakázána, ato vžádném

stupni invalidity. Limitem je tedy pouze

konkrétní zdravotní stav, tedy to, zda osoba

práci zdravotně zvládá či nezvládá. Logicky

by zřejmě neexistovaly příspěvky avýhody

pro zaměstnavatele při zaměstnávání osob

se zdravotním postižením, kdyby tyto osoby

nebylo možné zaměstnat.

Mýtus 2: Zdravotně postižené

osoby nemohou být evidovány

na úřadu práce

Osoby invalidní vI. aII. stupni (případně

osoby zdravotně znevýhodněné) mohou být

bez problémů vedeny vevidenci uchazečů

ozaměstnání, výjimka je pouze učásti osob

sinvalidním důchodem III. stupně. Podle

zákona ozaměstnanosti č. 435/2004 Sb.

totiž nemohou být uchazečem ozaměstnání

osoby invalidní ve III. stupni, které „ne-

jsou schopny práce za zcela mimořádných

podmínek“. Nicméně ityto osoby se mohou

zaevidovat na ÚP jako zájemci ozaměstnání

apracovat mohou.

Mýtus 3: Firmy nemusejí

zaměstnávat osoby

se zdravotním postižením

Zaměstnavatelé svíce než 25 zaměstnan-

ci mají povinnost zaměstnávat občany se

zdravotním postižením ve výši 4% podílu

na celkovém počtu svých zaměstnanců (po-

vinnost podle § 81 zákona ozaměstnanosti

č. 435/2004 Sb.). Pokud tuto podmínku

nesplní, mohou využít tzv. náhradní plnění

– tzn. odebírat výrobky od zaměstnavatelů,

kteří zaměstnávají více než 50 % zaměst-

nanců se zdravotním postižením, nebo

zaplatit odvod do státní pokladny. Zvolit lze

samozřejmě ikombinaci výše uvedených

možností.

Mýtus 4: Zdravotně postižené

osoby pracují pouze

vchráněných dílnách

Jak vyplývá zvýše uvedených informací, ve

společnosti existuje snaha začlenit osoby

se zdravotním postižením především na

běžný trh práce. Existuje ktomu různá škála

nástrojů – viz mýtus 3, dále příspěvky avý-

hody pro zaměstnavatele OZP. Chráněné

dílny (nebo spíše „zaměstnavatelé zaměst-

návající více než 50 % osob se zdravotním

postižením“) jsou alternativou především

pro osoby surčitým zdravotním postižením,

které potřebují specifičtější podmínky, než

může nabídnout běžná firma (např. osoby

smentálním postižením).

Mýtus 5: Zdravotně postižené

osoby mají automaticky

nižší mzdu, když mají důchod

Dříve bylo možné snížit minimální mzdu

uinvalidních důchodců I. aII. stupně

o25 %, uIII. stupně dokonce o50 %. Toto

ustanovení bylo sice zrušeno, nicméně

vsoučasné době je zvyšována minimální

mzda zdravým zaměstnancům, zatímco oso-

bám se zdravotním postižením zůstává výše

minimální mzdy 8000 Kč. Na druhou stranu

ale zákoník práce č. 262/2006 Sb. uvádí

princip, že za obdobnou práci má náležet

obdobná mzda. Pokud tedy zaměstnavatel

zaměstná zdravou ainvalidní osobu na

stejný úvazek, se stejnou náplní práce atyto

dvě osoby stejně dobře pracují, neměla by

být osoba invalidní finančně ohodnocena

hůře než osoba zdravá.

Mýtus 6: Když bude osoba

se zdravotním postižením

pracovat, vezmou jí důchod

Opět velmi častý mýtus. Vzákoně ani

ve vyhlášce toto ustanovení nenajdeme.

Vnejhorším možném případě může dojít ke

snížení stupně invalidního důchodu. Stát se

to může tak, že osobě je sníženo procento

snížení pracovní schopnosti vsouvislosti

stzv. adaptací na zdravotní stav (posuzo-

váno především vběžném životě, nesouvisí

přímo snalezením práce) o10 % bodů

(§ 4 vyhlášky č. 359/2009 Sb., oinvalidi-

tě). Nicméně vpraxi ktomu skutečně často

nedochází!

Mýtus 7: Zdravotně

postiženou osobu nemohou

jen tak vyhodit zpráce

Tento mýtus často používají potenciální

zaměstnavatelé, když mají zaměstnat

osobu se zdravotním postižením. Bojí se,

že když nebude odvádět dobře svou práci,

nemohou ji propustit. Ani tento mýtus

není pravdivý, protože zákoník práce

vtéto věci osoby se zdravotním postižením

nijak speciálně neochraňuje. Pro výpověď

zpracovního poměru tak platí stejné pod-

mínky avýpovědní důvody jako pro zdravé

zaměstnance.

Mýtus 8: Když osoba

se zdravotním postižením odchází

zpráce, musí vždy získat odstupné

Odstupné získává při splnění zákonem

stanovených podmínek zaměstnanec

vsouvislosti spracovním úrazem či

snemocí zpovolání, adále vdalších

případech daných zákoníkem práce (např.

nadbytečnost…), nicméně ani vtomto

případě není žádná speciální podmínka,

že odstupné musí zdravotně postižený

zaměstnanec získat vždy. Izde jsou tedy

podmínky rovné pro zdravé ihandicapo-

vané zaměstnance.

Mýtus 9: Zdravotně postižená

osoba nemá nárok na podporu

vnezaměstnanosti

Tento mýtus je rozšířen bohužel imezi pra-

covníky ÚP. Nárok na podporu vnezaměst-

nanosti má při splnění podmínek každý

uchazeč ozaměstnání. Zpopisu mýtu 2

tedy vyplývá, že nárok bohužel nevzniká

osobě invalidní ve III. stupni, která má

vposudku oinvaliditě uvedeno:

„… neschopna práce za zcela mimořád-

ných podmínek.“ Ostatní osoby se zdra-

votním postižením mohou mít na podporu

vnezaměstnanosti nárok.

Mýtus 10: Zdravotně postižená

osoba nemůže podnikat

Podnikání osob se zdravotním postižením

je samozřejmě také umožněno. Živnost se

utěchto osob považuje za vedlejší, což je

méně náročné na placení záloh na zdravot-

ní pojištění apřípadné sociální pojištění.

Na samostatnou výdělečnou činnost lze

získat ipříspěvky od úřadu práce; ty jsou

však nenárokové, aproto je vhodné přijít

na ÚP sjiž promyšleným podnikatelským

plánem. 

LUCIE MARKOVÁ

Poradna pro život spostižením Ligy vozíčkářů

poradna@ligavozic.cz

Bezplatná linka 800100250