Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 22

STUDIUM NA VOZÍKU

22

Text: EVA SVĚRÁKOVÁ

Foto: ARCHIV AUTORKY

K

ratičký, leč výstižný citát Škola zá-

klad života mě doprovází již čtrnáct

let. Ačkoli cesta ke školním lavicím

nebyla pro mě a mé rodiče vždy úpl-

ně snadná, školní léta mám spojena

vesměs svelmi pěknými zážitky.

Má maličkost spatřila světlo světa o dva

měsíce dřív, než bylo vplánu. DMO 3. stupně,

u mě lékaři diagnostikovali až vjednom roce

vJanských Lázních. Pro rodiče a okolí to

znamenalo velkou změnu životního rytmu.

Následovaly rehabilitace, operace nohou,

bezesné noci plné očekávání, nadějí, a hlavně

obav zbudoucnosti. Naši však tvrdý boj

nevzdali. Táta smámou šli stále odhodlaně

kupředu. Díky jejich vytrvalé obětavé péči

a lásce jsem pomalými krůčky postupovala

směrem vpřed i já. Jako druhorozenému dítě-

ti mi byla obrovským vzorem také o čtyři roky

starší zdravá sestra Adéla. I ona se musela

nové situaci přizpůsobit.

Školku jsem navštěvovala spolu se zdra-

vými dětmi ve vesnici, kde jsme bydleli až do

mého nástupu na základní školu. Zvyprávění

mamky vím, že spřijetím do běžné školky

učitelky zprvu váhaly. Ani ne tak proto, že by

mě nechtěly, ale spíš jim chyběly potřebné

zkušenosti. Nakonec mi šanci daly, byť na

zkrácenou dobu, za což jsem dnes opravdu

vděčná.

Základku kvůli mně upravovali

Po prázdninách mě čekaly dvě velké události.

Nástup do první třídy běžné základní školy

a stěhování. Přestěhovali jsme se do malé

vesničky, jen pět kilometrů vzdálené od školy,

kterou vté době šestým rokem navštěvovala

i Adéla. Tato skutečnost můj nástup trochu

usnadnila. Vším ostatním jsem si musela pro-

jít tak říkajíc od píky. Za mé docházky nechali

odstranit prahy, zprovoznil se výtah a dodě-

laly se další potřebné úpravy. Někteří možná

koukali překvapeně až přezíravě na vozíčkář-

ku, která chce vychodit běžnou základku.

Během devíti let však žáci i učitelé poznali,

že se svou velkou pílí, odhodlaností a vytr-

valostí dokážu překonat sebevětší překážky.

Celou povinnou školní docházku jsem měla

vyznamenání, což je mj. zásluha skvělých

třídních učitelek a asistentky Nadi, která

za mnou počáteční čtyři roky pravidelně

docházela. Právě ona mě aktivně zapojovala

do všech pořádaných aktivit a ukázala mi,

Čtyři roky utekly jako voda a na dveře

klepala maturita a sní spojené přípravy. Ty

byly trochu hektické, hlavně co se týká ma-

turitního plesu. I tady jsem se ale přesvěd-

čila, jak prima spolužáky kolem sebe mám.

Nejenže mě začlenili, oni ze mne udělali pří-

mo hvězdu večera! Kdo náš ples viděl, říkal

jednoznačně: bomba. Bomba pro mě byly

celé čtyři roky úspěšně zakončené zkouškou

dospělosti. Někdy náročné a vyčerpávající,

ale jinak naprosto skvělé. Ať už počítám

výlet střídním do vinného sklípku ve třetím

ročníku, dílčí projekt, návštěvy divadel,

jízdy schodolezem nebo třeba jen humorné

hodiny biologie.

Jelikož jsem tvor společenský a odmala

bojovnice, nepřicházelo vúvahu zůstat

sedět po střední doma. Proto od září 2013

studuji Soukromou vyšší odbornou školu

vJihlavě. Tentokrát už ale úplně vše zále-

želo jen na mně. Vyřídila jsem si schodolez,

abych mohla zdolávat za pomoci spolužaček

schody, jichž je vbudově opravdu dost.

Asistují mi spolužačky. Na školné a náklady

spojené se školou mi přispívá Konto Bariéry,

za což chci mockrát poděkovat!



■ Cesta za vzděláním je někdy trnitá.

■ Se studiem finančně pomáhá Konto Bariéry.

■ Na současné škole si sama zařídila schodolez.

Škola je skutečně

základ života

můžeš / číslo 11 - 2014

že škola nemusí přinášet jen povinnosti.

Ze zdravotních důvodů mi však nemohla

Naďa dále asistovat. Od páté třídy se tak

u mě začaly asistentky střídat. Není tedy

divu, že má studijní cesta pokračovala na

Střední odborné škole sociální vJihlavě.

Na střední

jsem už měla schodolez

Správnost volby ostatně potvrdila jak psy-

choložka, tak moji známí. A tak jsem směle

vykročila do prvního ročníku. Ovšem opět

jsem se setkala sbariérami vpodobě scho-

dů. Ty nakonec vyřešil schodolez pořízený

školou. Se schodolezem se ochotně naučili

zacházet moji dva spolužáci. Sice jsem

si sním užila trable, ale hlavně spoustu

legrace. Klíčovou roli asistentky a celkové

podpory sehrála mamka. Bez její pomoci

bych školu jen těžko zvládla. Vrámci svých

praxí mi asistovaly také studentky vyšších

ročníků. Střídaly se dvakrát týdně.

Prostřednictvím této výpomoci jsem

našla nové přátele, získala další obohacují-

cí zkušenosti, a mamka si tak mohla aspoň

na chvíli odpočinout. Sjednou ztěchto

asistentek mám dosud velice hezký vztah.

Dokonce budeme zřejmě švagrové. Kromě

asistence ve škole jsme stihly totiž dát do-

hromady mou sestru a jejího staršího brat-

ra Martina. Vedruhé polovině druhého

ročníku mi byla přidělena stálá asistentka

hrazená školou. Pro mě i mamku zname-

nalo velké plus i stipendium, které jsem

dostávala od Konta Bariéry.

SPOLUŽÁCI

byli a jsou mou

velkou oporou

nejen ve studiu,

ale i v běžném

životě.

MATURITA na Střední odborné škole sociální

v Jihlavě byl rozhodně mezník v mém životě.