Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 10

10

můžeš / číslo 11 - 2014

TÉMA: Zaměstnávání lidí spostižením

Ale co stěmi potenciálními zaměstnanci,

kteří opráci zájem nemají?

Nemají zájem… Moc ráda tuto větu nesly-

ším. Spíš bych řekla, že se vmnoha přípa-

dech prostě bojí. Azaměstnavatelé se bojí

také. Zvládnu stakovým člověkem praco-

vat? Pochopím ho apochopí on mě? Obyčej-

ný strach zneznámého… Proto nic nevyřeší

nějaká příprava nebo trénink vchráněném

prostředí. Oba partneři se mohou otestovat

jen na běžném pracovišti, vpodmínkách

normálního života. Ajsem přesvědčena, že

zaměstnavatel, který to zkusí abude se moci

opřít opodporu veřejné správy, nejen zjistí,

že člověk snějakým znevýhodněním vůbec

není závaží, ale zároveň trochu zbavuje stra-

chu iostatní. Ale jak už jsem říkala – musí

fungovat dobrá dotační politika, která zajistí

postupnou adaptaci. Strachu se nezbavíte

slovy, ale jen konkrétní apozitivní zkušenos-

tí obou stran.

Jak taková přeměna souvisí skvalifikací

uchazeče?

Souvisí, ale mnohem méně, než se zdá

atraduje. Co je kvalifikace? Maturita na

ekonomické škole? Může účetní po několika

letech bez zaměstnání opravdu okamžitě

samostatně pracovat? Mnohem důležitější

jsou tzv. měkké dovednosti. Přijít vurčenou

dobu, začlenit se mezi ostatní, plnit úkoly

včas, umět se zeptat, ale ne na každou věc

desetkrát. Zní to banálně, ale život ukázal,

že ztratit pracovní návyky lze rychle, ikdyž

nenápadně. Když se potkáte se známým, ptá

se, co děláš, protože ho zajímá váš sociál-

ní status. Apodle toho hodnotí, ne podle

výplaty. Takže téma, okterém hovoříme, má

obrovskou souvislost svlastním sebehodno-

cením. Ulidí spostižením dvojnásobnou.

�

Třeba to není spravedlivé, ale už od dob prů-

myslové revoluce jsme zvyklí na společnost,

vekteré je každý někam zařazen podle toho,

zda akde pracuje. Izolace lidí se zdravot-

ním postižením tedy nemusí znamenat jen

vysoké zdi nějakého ústavu, ale ineviditelné

překážky vkaždodenním životě.

Toto všechno by měl změnit nový zákon.

Jak rychle by mohl platit?

Zákon osociálním podnikání, na kterém

aktuálně pracuje ministr pro lidská práva,

ministerstvo práce aministerstvo průmys-

lu, nebude platit za měsíc, ale za dva roky.

Ale už dnes se můžeme snažit ozmíněnou

novou kulturu. Nakonec lepší morálku ve

společnosti, avztah klidem spostižením

určitě měřítkem společenské solidarity je,

žádným zákonem nenastolíte.



Pracovat?

To se mi

nevyplatí!

Zaměstnávání handicapovaných vyvolává

velké emoce. Vídáme reportáže, vnichž

si představitelé významných neziskových

organizací stěžují na neutěšenou situaci

na trhu práce. Ale situace podle mých

zkušeností vůbec není tak jednoznačná.

Rozhodně jsou lidé, kteří práci hledají

anajít nemohou, ale jsou mnohdy itakoví,

kteří pracovat ani nechtějí – ato bez

ohledu na míru handicapu. Často jsem se

setkala slidmi svelkými zdravotními pro-

blémy, kteří byli velmi výkonní, adokonce

začali isami podnikat, ana druhé straně

se zdravějšími, kteří se onic nepokusili.

(Nemohu při této příležitosti nevzpome-

nout pana Josefa Selichara, který založil

velmi prosperující firmu spomůckami

pro jakkoli handicapované, jež se časem

dokonce rozrostla na několik poboček. Kdo

si na Pepu pamatujete, víte, sjak těžkou

astále se zhoršující nemocí bojoval anako-

nec jí podlehl. Jak těžké to pro něj muselo

být! Ale psychická vůle překonala fyzické

překážky, které mu kladlo jeho tělo.)

Často jsou osočováni zaměstnavatelé,

že se zaměstnávání handicapovaných

brání, že raději odvádějí pokutu do

státního rozpočtu, než by využili alespoň

zákonné možnosti odebírat výrobky od

firem, které zaměstnávají převážně osoby

shandicapem.

Já mám ale ijiné zkušenosti. Obrátilo se

na mě mnoho zaměstnavatelů zrůzných

míst republiky stím, že jsou připraveni při-

jmout handicapované, podali si inzerát či

se obrátili na úřad práce nebo jiného zpro-

středkovatele (mnohé neziskové organiza-

ce svyhledáváním vhodných pracovních

míst pomáhají), ale nikoho nenašli. Atak,

ikdyž investovali nemalé prostředky do

zpřístupnění apatřičného vybavení firmy,

musí platit onu výše zmíněnou pokutu, ač

jsou vtom nevinně. Abrali to pochopitelně

jako nespravedlnost.

Znala jsem aznám mnoho lidí, kteří mi

otevřeně řekli, že pracovat se jim nevypla-

tí, že vydělané peníze by jim posloužily

vpodstatě jen na dojíždění do práce, ato,

co by zbylo, je prý tak málo, že je lepší

být doma na sociálních dávkách. Vůbec

nechápali sociální rozměr práce, který

ssebou zaměstnání nese.

Zaměstnávání osob shandicapem není

černobílý problém, jako ostatně nic vna-

šem životě.



Autorka je senátorka.

SLOUPEK

Daniely FILIPIOVÉ

Jedinou cestou je

vytvářet novou

kulturu, motivovat

zaměstnavatele

adocílit toho, aby za

svou vstřícnost pocítili

podporu společnosti.

OBČANSKÁ I SOCIÁLNÍ PRÁVA znevýhodněných jsou životním tématem Aleny Zieglerové.