Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 15

15

můžeš / číslo 11 - 2014

ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

Text: DANA WENDSCHEOVÁ

Ilustrační foto: JAN ŠILPOCH

P

rojekt Výzev se nebojíme, jehož no-

sitelem je brněnské ParaCENTRUM

Fenix, se snaží pomáhat nejen lidem

spostižením, ale přináší důležité

informace ipro zaměstnavatele.

Projekt vznikl za podpory Evropských fondů

ajeho partnery jsou obdobné organizace na

Slovensku, ve Slovinsku, Dánsku aNizozem-

sku. „Jako jeden zaktuálních úspěchů pro-

jektu jsou zahraniční dotazníková šetření,“

říká koordinátorka projektu Blanka Maru-

šincová. „Získali jsme tak nejen cenná data,

ale iinspirující příběhy lidí na vozíku, kteří

jsou ve své práci nepostradatelní. Příběhy si

můžete přečíst na www.overcome.cz.“

Slovensko snížilo motivaci lidí

Na Slovensku, kde žije 5,4 milionu obyvatel,

je podpora zaměstnávání občanů se zdravot-

ním postižením řešena vzákoně oslužbách

zaměstnanosti (slovenský zákon č. 5/2004

Z. z.) ajeho osmá část pojednává opodmín-

kách poskytování jednotlivých nástrojů ak-

tivních opatření na trhu práce (AOTP) pro

občany se zdravotním postižením. Záměrem

tohoto aktivního opatření je podpora cílené

přípravy na pracovní uplatnění, umístění

asetrvání na otevřeném trhu práce.

Na druhé straně je vzákoně pamato-

váno ina příspěvky na zřízení chráněné

dílny nebo chráněného pracoviště, které

poskytuje úřad práce zaměstnavateli. Délka

zachování místa činí dva až tři roky. Zákon

stanovuje iřadu dalších příspěvků – např.

pro OSVČ, na obnovu vybavení, na činnost

asistenta atd. Tím, že se při přiznávání jed-

notlivých dávek na Slovensku navázalo na

příjem daného jedince, snížila se motivace

lidí pracovat. Raději zůstávají na sociálních

dávkách ajsou na tom finančně stejně ibez

práce. Ti nejschopnější pak řeší situaci tím,

že si zařídí živnost ave výdajích umoří

veškeré příjmy; tím nemají ze své činnosti

žádný daněný příjem, který by jim snižoval

nárok na výplatu sociálních dávek.

Slovinci mají špatnou legislativu

Ve Slovinsku spěti miliony obyvatel je pro-

blematika zařazování postižených do pracov-

ního procesu nevyhovující avelmi nešťastná.

Vrámci řešení nárůstu nezaměstnanosti

bylo vminulých letech stanoveno, že pokud

pobíratel plného invalidního důchodu začne

■ Dotazníky pomohly přiblížit zahraniční zkušenosti.

■ Průzkum ukázal, jak je ve Slovinsku špatná legislativa.

■ VDánsku zastřešuje všechny postižené jedna organizace.

Je vozík překážkou

vzaměstnání?

pracovat, je mu výplata důchodu pozastave-

na akobnovení jeho vyplácení dojde, pokud

ztratí schopnost pracovat nebo ozaměstnání

přijde. Tím přestala převážná část postiže-

ných pracovat – až na několik výjimek snad-

průměrným výdělkem na manažerských

postech. Naopak rodinní příslušníci začali

být evidováni jako osoby poskytující danému

handicapovanému člověku osobní asistenci,

za což pobírají od státu příspěvek. Sice se

podařilo snížit počet osob evidovaných jako

nezaměstnaní, avšak došlo kvelkému nárůs-

tu výdajů ze sociálního systému.

VDánsku závisí

na bohatství regionů

VDánsku, kde žije zhruba 5,5 milionu lidí,

je situace jiná. Na národní úrovni již 90 let

zastřešuje jedna organizace všechny postiže-

né – DPOD. Pod ní pracují jednotlivé zájmové

organizace zastupující 35 druhů postižení.

Díky této koncepci adostatku finančních

prostředků se podařilo dosáhnout bezbarié-

rového prostředí jak pro osoby somezenou

mobilitou, tak pro nevidomé nebo neslyšící.

Bezbariérovosti bylo plně dosaženo vcelé

infrastruktuře včetně veřejné dopravy, stejně

jako ve všech institucích aobjektech veřejné

vybavenosti. VDánsku není jako unás oddě-

lena zdravotní asociální péče, ale vše se řeší

komplexně zjedné složky naúrovni místní

samosprávy. Finanční podmínky pro práci

závisí na bohatství regionů, kde zájmové

organizace působí; nyní však zaznamenávají

problémy spřerozdělováním prostředků.

Dánské organizace vminulosti odmítly

zákonnou povinnost zaměstnávat určité

procento lidí spostižením jako pozitivní dis-

kriminaci anyní, vsituaci ekonomické krize

asociálních úspor, se situace postižených

významně zhoršila. Žádná úroveň postižení

nevytváří automaticky nárok na invalidní

důchod. Každý člověk je posouzen zhle-

diska schopnosti pracovat aje zařazen do

některé ze tří možných kategorií. Například

na plný invalidní důchod dosáhne jenom

člověk stabilně upoutaný na lůžko, jinak

musí nějakou formou pracovat – od úrovně

pracovní rehabilitace přes 10hodinový

týdenní úvazek až po úvazek 20hodinový

(plný úvazek je vDánsku 32 hodin týdně).

Vedle této povinnosti neexistuje zákonná

povinnost zaměstnávat postižené, což

vdobě vzrůstu nezaměstnanosti situaci lidí

shandicapem zhoršuje.

Doprogramu podporovaného zaměstná-

vání je zařazeno přes 65 tisíc lidí stělesným

handicapem adalších 15 tisíc má určenu

povinnost částečného pracovního zařazení,

jenže nemohou odpovídající práci sehnat. Po-

kud však postižený odmítne využít nabídnuté

pracovní uplatnění anezařadí se do aktivního

života ani doplňováním vzdělání, rekvalifi-

HANA VOLFOVÁ dva roky poté,

co se ocitla na vozíku, začala opět učit

v základní škole ve Valašském Meziříčí.

�

Tím, že se při přiznávání

jednotlivých dávek

na Slovensku navázalo

na příjem daného

jedince, snížila se

motivace lidí pracovat.