Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 25

můžeš / číslo 11 - 2014

25

SENSEN

Text: RADEK MUSÍLEK

Foto: JAN ŠILPOCH

A

čkoliv sedí na vozíku, má diabetes

aje mu šedesát osm let, jeho elán by

mu mohl závidět leckdo zdravější

imladší. Josef Procházka vede Klub

seniorů Řepy, sportuje, píše knihy

apřispívá do několika časopisů. Zkrátka je to

senzační senior aktomu bodrý chlapík.

Pochází zÚstí nad Labem, ale osud ho

nakonec zavál do Prahy. Vyučil se mecha-

nikem měřicích aregulačních přístrojů,

později si dodělal maturitu. Přes ústeckou

sklárnu se dostal kpráci vtrmické elektrár-

ně. Tam se dal dohromady slidmi, kteří

měli rádi sport stejně jako on. Od mládí se

věnoval různým disciplínám, ať už to byl

fotbal, stolní tenis nebo atletika. Šestkrát

běžel maraton advacetkrát závod Běchovice

– Praha. Čtyřicet let působil ijako předseda

Sokola vDolních Zálezlech. Skolegy zelek-

trárny se věnoval cyklistice, aprávě to mu

fatálně zasáhlo do života.

Před patnácti lety vyrazili na jeden

zmnoha výletů, bylo babí léto, krásné

počasí, cesta hezky ubíhala. „Parádně

jsem si to svištěl zkopečka, když tu vidím

chlapíka usilnice, jak na mě mává,“ vypráví

Josef Procházka. „Říkám si, co mi tak

může chtít? Brzy jsem to pochopil, ale bylo

pozdě. Za zatáčkou stál traktor se zapřaže-

ným rekultivátorem. Abych se vyhnul jisté

smrti, strhnul jsem kolo do škarpy. Tam

následovalo salto vzduchem apád na záda.

Bohužel se mi podařilo trefit jediný kámen

široko daleko. Takže jsem si přerušil míchu

voblasti čtvrtého hrudního obratle.“ Pan

Procházka celou událost popisuje skoro

jako veselou historku. Po úrazu ochrnul na

dolní polovinu těla. Naštěstí mu zůstaly plně

funkční ruce. Cesta kaktivnímu životu však

chvíli trvala azačátek nové etapy nevypadal

zrovna optimisticky.

„Bydlel jsem vprostředí naprosto nevy-

hovujícím potřebám vozíčkáře. Domek se

zahradou vmalebné vesnici se proměnil

vmoje bariérové vězení. Kromě toho se

■ Cenu Senior roku letos získal Josef Procházka.

■ Ani přes svůj věk a handicap nepodlehl pasivitě.

■ Zapojil se mezi běžné seniory, ne mezi postižené.

ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

mi rozpadlo první manželství,“ vzpomíná

Josef Procházka. Pozitivní impulz přinesl

rehabilitační pobyt vCentru Paraple, kde

podle svých slov objevil nový svět bezba-

riérových bytů adopravy. „Uvědomil jsem

si, jaké možnosti vozíčkáři mají, že se dá

žít úplně jinak – aktivně asamostatně.“

Shodou okolností se vtéže době seznámil

se svojí nynější druhou manželkou. Právě

sní si pořídil bezbariérový byt. Nejprve žili

vMilovicích, ale před pěti lety se na doporu-

čení kamaráda přestěhovali do asistenčního

domu vpražských Řepích. Tady je maximál-

ně spokojen. „Po městě se můžu pohybovat

bezbariérovou městskou dopravou, ahlavně

tu mám ten náš seniorský klub, ve kterém

se můžu dál věnovat svému oblíbenému

sportování. Nejprve jsem se chtěl zapojit do

spolku lidí shandicapem, ale na můj vkus

to bylo moc pasivní. Nic proti nim, každému

vyhovuje něco jiného, ale já prostě hledal

aktivní pohyb. Proto jsem přešel do běžného

klubu pro seniory. Klub Průhon však sportu

také moc nepřál, tak jsme se sněkolika

lidmi před rokem odtrhli azaložili Klub

seniorů Řepy,“ popisuje svoji anabázi muž,

který stanul včele nově založeného klubu.

Vsoučasnosti už má 46 členů, přičemž skoro

tři čtvrtiny tvoří ženy.

„Děláme hlavně pétanque, bowling

aluštíme sudoku. Také jezdíme na sportovní

hry vokolí bydliště. Provozujeme seniorský

slalom, biatlon anordic walking. Vytvořili

jsme také český věkový rekord ve štafetovém

běhu na 4 x 100 metrů. Zúčastněným běžky-

ním aběžcům bylo dohromady 307 let!“

Kromě sportu je vášní pana Procházky

také psaní. Vydal tři knížky, ve kterých se

dělí osvoje životní zkušenosti azážitky. Píše

také povídky apublikuje vmagazínu Vozka

či vinformačním časopisu Řepská sedm-

náctka. Vlastně napsal ještě jednu knížku.

Společně se svojí manželkou vytvořili sou-

bor erotických povídek avtipů Manželka mě

potěší, když si se mnou zahřeší. Ano, čtete

správně. Pan Procházka je skutečně velmi

vitální aotevřený šprýmař, kterému nic

lidského není cizí.



Neposedný senior

Co je projekt SenSen

Rozsáhlý program Nadace Charty  pro

seniory. Nyní sdružuje na klubů vcelé

republice. Soustřeďuje se naaktivní,

samostatné aangažované spoluobčany,

kteří ivpokročilejším věku chtějí být

subjektem svého života, nikoli objektem

péče jiných. Více nawww.sensen.cz.

info

CENU SENIOR ROKU si Josef Procházka

vysloužil díky svojí neutuchající pestré

aktivitě a působení v Klubu seniorů Řepy.

PÉTANQUE patří momentálně

k jeho nejoblíbenějším disciplínám.