Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 13

13

můžeš / číslo 11 - 2014

ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

Text: RADEK MUSÍLEK

Foto: ARCHIV AUTORA

P

otíže týkající sepracovního uplat-

nění lidí spostižením pochopitelně

neřešíme pouze vČeské republice.

Děje se tak ivzemi tak vyspělé, jako

je Velká Británie. Aže nejen unás si

stěžujeme na vládní politiku, dokládá násle-

dující drobné nahlédnutí do této problema-

tiky ve Spojeném království.

Ze čtyřiašedesátimilionové populace

poddaných Jejího Veličenstva má přibližně

deset milionů lidí různé druhy zdravotního

handicapu. Vproduktivním věku je jich

přitom necelých sedm milionů, což předsta-

vuje devatenáct procent práceschopného

obyvatelstva. Ovšem pracuje pouze polovina

znich. Přitom mezi Brity bez postižení

mají práci čtyři lidé zpěti. Nepříznivá jsou

ičísla vyjadřující počet osob bez kvalifikace.

Zatímco průměr Velké Británie činí devět

procent, mezi osobami spostižením jde

hned odvacet tři procenta.

Britská vláda přitom hraje poměrně

výrazně na antidiskriminační notu. Platné

zákony zakazují jakoukoliv diskriminaci ze

strany zaměstnavatelů vůči potenciálním

zaměstnancům spostižením. Důležitým do-

kumentem vtéto otázce je zákon orovnosti

(Equality Act) zroku 2010. Najít ho můžete

na stránkách www.gov.uk. Stanovuje práva

zaměstnanců spostižením anařizuje povin-

nosti zaměstnavatelům. Ti musí například

provést přiměřené úpravy, které zabrání

znevýhodnění uchazečů ozaměstnání. To

se týká nejen technického vybavení, ale

imožnosti nastavení vyhovující pracovní

doby apod.

Programy pro postižené

Vsoučasnosti britský stát prosazuje dva

programy na zvyšování zaměstnanosti lidí

spostižením – Access to work (Přístup kprá-

ci) aWork choice (Pracovní volba). První

jmenovaný poskytuje peníze na pokrytí

nákladů spojených svybavením nebo na

úhradu pracovníků, kteří pomáhají handica-

povaným pracovat (asistenti, koordinátoři

atd.). Druhý program je oodborné podpoře

při hledání práce. Místní úřady práce nebo

regionální poradenská centra Jobcentre

Plus dokážou zajistit pro uchazeče pracovní

poradce.

Na stránkách Disability Rights UK je

ovšem možné najít hodnotící zprávu, která

nastavený systém podpory ostře kritizuje.

Především pro jeho neefektivitu. Přímo říká,

■ Téměř čtvrtina Britů spostižením je bez kvalifikace.

■ Vládní programy část handicapovaných kritizuje.

■ Legislativa se staví ostře proti diskriminaci.

Britská pravidla

jsou vstřícná

�

že je na čase převzít kontrolu nad podporou

zaměstnanosti, protože se ukazuje, že velké

centralizované programy nefungují. Podle

tohoto zdroje dochází pouze ve dvanácti

procentech případů kefektivní pomoci.

Například ulidí svážnými psychickými

poruchami dokázaly vroce 2012 státní

programy vcelonárodním měřítku zajistit

práci pouze padesáti osmi osobám. To podle

autorů studie ostře kontrastuje sefektivitou

neziskových organizací zaměřených na pro-

blematiku zaměstnávání osob se zdravotním

postižením. Za stejné období dokázala totiž

jedna znich sehnat pro stejnou cílovou sku-

pinu přes dvě stě míst, ato pouze vjediné

čtvrti Londýna!

Dvě třetiny uchazečů opráci uvedly, že

státem nabízená podpora jim vůbec nepo-

mohla, řada znich ani nezískala deklarova-

nou podporu na úrovni, jakou by si předsta-

vovali. Vzískání práce naopak nejvíce podle

průzkumu pomáhají rodina, přátelé anezis-

kovky. Lidé spostižením ve třech čtvrtinách

případů uvedli, že by raději rozhodovali

BARRY BROOKS navštívil před pár lety i Prahu. Průvodkyni mu dělala Lea Skanderová.

SNAD I DÍKY ČESKÉ PŘÍTELKYNI

se Brit Barry Brooks živě zajímá o naši historii.