Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 12

12

můžeš / číslo 11 - 2014

TÉMA: Zaměstnávání lidí spostižením

Zaměstnávání

postižených

Problematiku zaměstnávání zdravotně

postižených je možné vidět ve čtyřech

úrovních. Jednak jako otázky legislativní-

ho nastavení, potom problémy zaměst-

navatelů amožnosti uplatnění na trhu

práce, třetí úrovní je možnost vzdělání

arekvalifikace, a– last, but not least –

jsou tu sami postižení.

Na rozdíl od více evropských zemí (Dánsko,

Španělsko, Slovinsko, Slovensko aj.) nemá-

me špatně nastavenou legislativu; existuje

povinnost větších firem zaměstnávat lidi

sdisabilitou, uzákoněna je ipodpora státu

chráněným pracovištím ana vytvoření

místa pro člověka sdisabilitou. Existují

firmy, které místo náhradního plnění

cíleně člověka sdisabilitou zaměstnávají.

Na druhé straně jsou známy příklady

firem, které těžce zneužily příspěvků státu

pro zaměstnávání lidí sdisabilitou, aniž by

je ve skutečnosti zaměstnaly. Je otázka, jak

byli majitelé těchto firem potrestáni; je tře-

ba možné, že jsem se to nikde nedočetla…

Vzdělání je dnes dostupné aznám příklady

lidí sdisabilitou, kteří mají skoro do 40 let

studium jako náplň života, aniž by potom

pracovali. Irekvalifikační kurzy existují,

ale rekvalifikace by měla být navázána na

konkrétního zaměstnavatele, aby byl kurz

cílený. Ne že člověk absolvuje tři rekva-

lifikační kurzy (hrazené někým jiným),

apotom řekne, že se mu do práce nechce.

Azákladním kamenem tohoto procesu

jsou sami lidé sdisabilitou. Řada znich

potřebuje pomoc amotivaci.

Dostáváme se kzákladnímu nastavení

společnosti. Jak připravujeme člověka

sdisabilitou na fakt, že by měl vbudouc-

nosti pracovat? Není to tak, že se auto-

maticky počítá stím, že dostane invalidní

důchod, takže oněj bude postaráno?

Anemá obavu, že když bude pracovat,

přijde opříspěvek na péči?

Vbohatém Švýcarsku 60 procent lidí po

spinálním traumatu smobilitou na vozí-

ku pracuje. Na jedné straně mají vytvo-

řeny podmínky, aby pracovat mohli, ale

na straně druhé oni sami počítají stím,

že pracovat budou. Brněnské ParaCENT-

RUM Fenix realizuje vtéto problematice

mezinárodní projekt podpořený ze struk-

turálních fondů EU avkvětnu 2015 bude

na toto téma vBrně kongres European

Spinal Cord Injury Federation. Výsled-

kem bude srovnání situace vevropských

zemích asnaha oaplikaci pozitivních

zkušeností vnaší zemi.



Autorka je lékařka,

členka rady Konta Bariéry.

SLOUPEK

Lii Vašíčkové

zvládat,“ vypráví adodává, že jedinou

překážkou vnovém zaměstnání byla určitá

nedůvěra kolegů bez handicapu, která však

postupně opadá. Myslí si, že kvalifikace

je pro získání práce sice důležitá, ale ještě

důležitější je na sobě pracovat. „Diplom sám

vám práci nezajistí,“ zdůrazňuje.

Irena Hornová sedí vběžné otevřené

kanceláři mezi svými kolegy, žádné úpravy

pracovního místa nebyly vjejím případě

zapotřebí. Vjiné části kancelářské budovy

se na právním oddělení zapracovává Jiří

Černý, mladý student svadou zraku. Jemu

spovinnostmipomáhá speciální software,

který zvětšuje text na obrazovce počítače.

Společnost se úspěchy svých zaměstnan-

ců může opravdu pochlubit: vostravské

pobočce společnosti pracuje Magda Majo,

vozíčkářka avítězka titulu Handicapovaný

zaměstnanec roku 2013 vkategorii otevře-

ného trhu práce.

Lesk abída kvót

Většina handicapovaných pracuje prozatím

vzávodě Elektromotory Mohelnice, kde jsou

zapojeni do výroby mezi ostatními pracovní-

ky, avCentru sdílených služeb zde vPraze,

které zastřešuje administrativní podporu

chodu celé firmy. „Není to proto, že bychom

nechtěli obsazovat ijiná pracovní místa,

ale proto, že právě zde máme kdispozici

příležitosti, které senašim uchazečům hodí

zatím nejvíce,“ vysvětluje Eva Litsterová.

Krok za krokem ve zdejším kolektivu han-

dicapovaných přibývá, tlačit ale na splnění

kvóty uSiemensu nechtějí. Za důležité

považují hlavně mít kvalitní zaměstnance.

„Pokud vím, například ve Švédsku nebo ve

Velké Británii žádné striktní kvóty nemají,

azaměstnávání se tam daří bez nich. Přeji

si, aby se to povedlo iunás,“ zasní se.

Naplnění kvóty mohou paradoxně bránit

isami zaměstnanci. Nemají totiž povinnost

zaměstnavateli osvém handicapu říci,

apokud není vidět, nechají si to obvykle pro

sebe. Bojí se, že by je mohl opráci připravit.

„Otomto problému víme, potýká se sním

většina společností, které se rozhodnou

si osvých zaměstnancích udělat trochu

přehled. Před několika lety jsme se tím zabý-

vali, nakonec jsme ale celou věc nechali tak,

jak je. Uvědomili jsme si, že bychom mohli

své zaměstnance zbytečně stigmatizovat,

připomínat jim jejich handicap. Nemuseli by

se pak unás cítit dobře,“ vysvětluje Lenka

Bernklauová ztiskového oddělení firmy.

Kolik lidí shandicapem uSiemensu, ale

iujiných firem skutečně pracuje, tak zůstá-

vá tajemstvím.

Co je tedy onen recept na úspěch při větší

inkluzi handicapovaných na běžný trh práce?

„Ožádném perfektně fungujícím receptu

nevím,“ směje se Eva Litsterová. „Nám se vy-

plácí oboustranná spolupráce sneziskovými

organizacemi, sami se učíme novým věcem

adíky nim dokážeme zprostředkovat kontakt

mezi pracovní nabídkou apotenciálními

zaměstnanci. To ale nemusí platit univerzál-

ně. Pokud nějaký perfektně fungující recept

máte vy, sem sním,“ vybízí mě súsměvem.

Nezbývá mi bohužel než mlčet.



�

V PRÁVNÍM

ODDĚLENÍ

se na částečný

úvazek

zapracovává

Jiří Černý.

S vadou zraku

mu pomáhá

speciální

software.

CENTRÁLA SPOLEČNOSTI JE V PRAZE,

handicapovaní však pracují i v ostatních

provozech po celé České republice.