Strana 11
11
můžeš / číslo 11 - 2014
ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ
■ Firmy se zaměstnáváním handicapovaných zatím bojují.
■ Povinný podíl postižených zaměstnanců se nedaří naplnit prakticky nikde.
■ Aktivní musí být zaměstnavatel i uchazeč.
Text: ŠTĚPÁN BENEŠ
Foto: JAN ŠILPOCH
N
ajít na otevřeném trhu práce
firmu, ve které by se zaměstnávání
zdravotně postižených perfektně
dařilo, je ještě pořád těžší, než
bychom si přáli. Jedním zdůkazů
jsou odpovědi do ankety na straně šest.
Přišlo jich víc, než se na naše stránky vešlo,
prakticky žádná zoslovených firem ale
nemohla prohlásit, že plní státem určenou
kvótu handicapovaných zaměstnanců. Ně-
kde vadí bariéry vbudovách, jinde přílišná
odbornost nebo nevhodnost dostupných
pracovních pozic, některé firmy to jedno-
duše ani nezajímá, aněkde je zase, ipřes
veškerou snahu vyjít vstříc, patrný nezájem
některých handicapovaných pracovat.
Zatímco do osobního svědomí si musí každý
sáhnout sám, ve firmách, které se knové
společenské situaci postavily čelem, je snaha
většinou patrná vpodobě specializovaného
náborového pracovníka nebo celého progra-
mu. Nejinak je tomu iuSiemensu, jedné ze
společností, kde se zaměstnávat postižené
alespoň částečně daří. Jeli jsme se proto
podívat, zda tu nemají fungující recept.
Přirozenost není na škodu
Vloňském roce bylo zaměstnáno vprovo-
zech Siemens, s. r. o., vČeské republice
127 handicapovaných. „Kvótu se nám daří
plnit znecelé poloviny. Nesnažíme se ale
zaměstnávat za každou cenu, nemáme
vytvořeny žádné pracovní pozice navíc jen
pro zaplnění povinného podílu,“ říká Eva
Litsterová, která má uSiemensu zaměstná-
vání zdravotně postižených na starosti. Svou
práci zdědila teprve před třemi měsíci; celý
program podpory zaměstnávání handica-
povaných tu běží zhruba dva roky. Když se
zeptám, jestli má zdejší cílená snaha nějaké
oficiální jméno, usměje se. „Nikdy jsme to
nijak nepojmenovali, iniciativa vyvstala
sama, organicky napříč firmou.“
Podobně přirozený přístup kvěci tu
není ničím zvláštním. „Pozice, na kterých
unás lidé spostižením pracují, jsou běžná
pracovní místa otevřená všem,“ vysvětluje
Eva Litsterová. „Spolupracujeme aktivně
sneziskovými organizacemi. Nejenže učí
naši firmu nahlížet na handicap aoriento-
vat se vlegislativě, ale mnohdy jsou nám
schopny doporučit vhodné kandidáty. Ti
přicházejí na pohovory až příkladně dobře
připraveni,“ líčí dále. Pochybám, zda místy
přece jen nejde opozitivní diskriminaci,
se asi nevyhneme nikdy. Snaha aaktivní
přístup však nese Siemensu konkrétní
ovoce. Loni našlo práci vostravské pobočce
společnosti osm handicapovaných, jen za
měsíc srpen pak pracovní nabídku vPraze
přijali dva lidé. Může se to zdát málo, když
se ale vrátíme kfaktu, že tady na pracovní
místa mají pevný strop, dostávají čísla zcela
nový rozměr.
Jedním ztěch, kteří přijali práci vpraž-
ské centrále společnosti, je Irena Hornová.
„Pracuji vekonomickém oddělení azatím se
tu se vším seznamuji,“ líčí súsměvem žena
shandicapem horních končetin. „Vždycky
jsem pracovala na otevřeném trhu práce,
nikdy pro mě neexistovaly výjimky, všechno
jsem se musela naučit se svým handicapem
�
SIEMENS:
Handicapovaní
u nás práci najdou
ZAMĚSTNÁVÁNÍ HANDICAPOVANÝCH má v Siemensu na starosti Eva Litsterová.
Ve funkci je sice krátce, dva lidé s postižením už tu ale nedávno práci našli.
Pozice, na kterých unás
lidé spostižením pracují,
jsou běžná pracovní
místa otevřená všem.
Nevytváříme speciální
plánovaná místa.