Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 17

17

můžeš / číslo 11 - 2014

Konto Bariéry

připravuje . aukční salon výtvarníků.

Aukce proběhne v. prosince 

vpražském Veletržním paláci

avýtěžek půjde napodporu vzdělávání

studentů se zdravotním postižením.

Výstava dražených uměleckých děl

bude ve Veletržním paláci

od . . do .  .

ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

jak se rozmohla větička – nelze to ověřit!

Včasech družic, superpočítačů, mikro-

elektroniky to nelze ověřit! Vypadá to, že

svět hrubne. Jenomže! Všechno začíná

ujednotlivce, umě, uvás, ukaždého. Když

nemáte alespoň trochu pořádek vsobě,

ve svých názorech apředstavách, těžko

můžete přispět knutnému apřirozenému

projasňování světa.“

Poznámka druhá:

Potřebujeme poctivost

„Devět let jsem učil na vysoké škole ařekl

bych, že vím, jaká je nastupující generace

výtvarníků. Velkých talentů vždycky bylo

abude málo, ale ti průměrní dnes vystupují

srazancí asebedůvěrou nevídanou! Výtvar-

ný život se změnil – dnes může vystavovat

každý. Zvýšila tato otevřená soutěž úroveň

české výtvarné scény? Ne. Práce na studiu

toho, co bylo, na poučení zminulosti, je

pokládána za ztrátu času. Apak, výtvarné

ateoretické katedry – icelé fakulty – máte

dnes na každé univerzitě. Takže se ze škol

doslova valí záplava lidí netalentovaných,

nenáročně zkoušených, apozději inešťast-

ných, protože se jen těžko uplatní. Naštěstí

je počet dobrých avýborných ještě stále

nenulový. Jsou tu talenty amají zájem

skutečně se poučit zhistorie výtvarné

kultury, pochybovat osobě akvalitě své

práce, rozhlížet se po světě, zkrátka dělat to,

co opravdový malíř, sochař, prostě umělec

pokládal vždy za samozřejmost – abych byl

sám sebou amohl přinést něco nového, mu-

sím znát achápat, co aproč vznikalo přede

mnou, co se přežilo nebo úspěšně trvá dál.

Nechci vypadat jako staromilec, ale tahle

normální lidská poctivost ve vzdělávání se

přece nemůže nikdy přežít! Bez ní nemůžete

mít svůj jasný postoj, svůj pohled na tvorbu,

bez ní nic hodnotného nepřinesete. Ikdyž

vás budou nejrůznější teoretici plácat po

zádech, čas stejně ukáže…“

Poznámka třetí:

Svoboda je nejdůležitější

„Patřím klidem, kteří si před 17. listopadem

1989 vůbec neuměli představit, že je taková

historická změna za našeho života možná.

Máme ve společnosti spoustu problémů,

spoustu špíny apokleslé morálky. Jenomže

já jsem šťastný, že jsem se dožil svobody! Je

jen na mně, jak ji využiju! Dokonce mohu

odcestovat do světa atam zkoušet, co umím

nebo neumím. Takže mohu zkoušet, jestli se

naučím cizí jazyk, jestli budu umět spolu-

pracovat slidmi vjiné kultuře. Ale Česko je

pro mě pořád nejlepší země. Jsme sice ještě

vjakýchsi porodních bolestech, táhneme

– atím myslím každého znás – za sebou

různou minulost, ale žijeme! Kdo chce praco-

vat dobře, může. Kdo se chce opravdu něco

naučit, může. Kdo se chce poprat stěžkým

osudem, také může. Možná potřebuje trochu

podpořit, podepřít, najít novou jistotu. Proto

přispívám Kontu Bariéry, ale ijinde. Závaží

minulosti si ale musíme odžít. Až přijdou dal-

ší generace, nepoznamenané vládou jedné

strany, bude jistě líp. Atřeba přestaneme pro-

vozovat ty směšné hry otragédii, kterou nám

způsobí nějaká zaražená zakázka do Ruska

nebo Číny. Copak se dá lidský život poměřo-

vat výší národního důchodu na hlavu?“

Stanislav Diviš vystavuje vgaleriích po

celém světě, ale nejraději je ve svém stavení

vmalé vesničce Vidice uKutné Hory. Na

zimu si musí vlastnoručně připravit dříví, ale

vlétě může každý den snídat na zápraží. Ví,

co je obyčejná radost. Aumí ji namalovat!



Kdo Stanislav Diviš

Malíř, který patří ke generaci . let, sníž

také začal vystavovat na neoficiálních

Konfrontacích. Vroce  byl jedním ze

spoluzakladatelů umělecké skupiny Tvrdohlaví.

Jeho malířská abstraktně geometrická tvorba

byla po určitý čas ovlivněna vědeckými

informacemi, systémy aschématy, jejichž

zpracovávání ho vedlo kzaložení nového

uměleckého směru – vědecký realismus, dnes je

inspirována převážně krajinou aarchitekturou.

info

Z CYKLU DVA SVĚTY: ODPOSLECH, 2001

Z CYKLU DVA SVĚTY: HLAVA NA HLAVĚ, 2001

TENTO OBRAZ věnoval Stanislav Diviš

do prosincového Aukčního salonu výtvarníků:

Květy z ráje, 2012