Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 31

31

můžeš / číslo 11 - 2014

Jsou to pro zdravého nepostřehnutelné ma-

ličkosti, ale my fakt nikdy nevíme, kam stou

židlí navíc. Švýcaři si toho všimli.

Ráno nás vítal sníh. Září – všude na ok-

nech abalkonech truhlíky přetékající barva-

mi. Sníh vytrvale poletoval abarvil muškáty,

petúnie avšechno kolem na bílo.

Každý, kdo přijede do Zermattu, by měl

absolvovat jedinečný výlet ozubnicovou

dráhou na horu Gornergrat. Vlak vás během

40 minut vyveze na vyhlídkovou terasu,

odkud je okouzlující pohled na nejfotografo-

vanější horu Evropy – Matterhorn adalších

28 čtyřtisícovek. Když ovšem nepadá sníh.

Ale nám při cestě nahoru sněžení přibývalo.

Zvláčku jsme fotily stromy asníh, nahoře

na vyhlídce leželo čerstvého sněhu asi tak

20 čísel. Matterhorn nikde, zato sníh všude,

ach jo, škoda.

Další den ráno bylo líp, mraky nebyly tak

hutné. Třeba se dočkáme inverze, kdy je

vúdolích mlha ana horách modro, to přece

známe zKrkonoš. Jely jsme tedy znovu za

tou famózní horou aměly obrovské štěstí:

bylo modro. Matterhorn je hora opravdu

magická, až mystická, amoc lahodí oku. Je

unikátně osamocená, zvláštní, až kýčovitě

symetrická… afotkám prostě sluší. Kam

oko dohlédne, je jiskřivě bílo. Alpský hřeben

zde dosahuje největších výšek. Na kopečku

luxusní hotel skopulkami, vdálce nejvyšší

hora Walliských Alp Monte Rosa adalší obři,

třeba Klein Matterhorn snejvýše položenou

stanicí lanovky vEvropě. Tak to byl zážitek!

Odpoledne jsme balily – tedy víc mamka;

vozíčkář schromýma rukama toho sám

moc nenabalí. Já mám na našich cestách na

starosti takové to technické zázemí – foťák,

kamerku, baterie, nabíječky, ahlavně note-

book. Přejížděly jsme domalé vesničky Fie-

schertal. Tam to bylo jiné než vZermattu;

tišší askromnější. Vyrazily jsme na vycház-

ku označenou jako vhodnou pro vozíčkáře.

Byla. Rozhlížely jsme se po ztichlé podve-

černí krajině aměly pocit, že jinde nejsou

pastviny zelenější, kravičky, kozy aovečky

ke schůdkům vlaku anašlape ji do potřebné

výšky. Jak jednoduché! Okaždém vozíčkáři

se na výstupní stanici ví předem – auž tam

čeká chlapík splošinou. Ve vlaku se na místě

označeném pro vozíčkáře prostě odklopí

dvousedačka – ahned je místo pro vozík.

Úplně prosté. Nikde netrčím anepřeká-

žím… anezdržuji vás, spěchající chodící.

Čistota ařád, to už jsem oŠvýcarsku

někde zmínila. Ovlakové dopravě to platí

obzvlášť. Vlaky jezdí přesně avšude je čisto.

Na WC teče voda, funguje tekuté mýdlo,

všude je toaletní papír aplný zásobník papí-

rových ručníků. Mamka měla bleděmodrou

bundu ave vlaku se trochu ošívala, jak asi

bude vypadat, až budeme vystupovat. Nikde

se neumazala, všechno je ve vlacích čisté

aaž neuvěřitelně naleštěné.

41 290 km

2

nádherné přírody sostře

zelenými loukami avšudypřítomnými

Alpami. Země Viléma Tella, Erasma Ro-

tterdamského, Jeana Jacquese Rousseaua,

Jana Kalvína, Hermanna Hesse adalších

velikánů, země skvělé čokolády, výtečných

sýrů, přesných hodinek, lahodného vína,

spolehlivých bank, čtyř jazyků ačtyř kultur,

někdy strohá jako zdejší hory, jindy pestrá

apřívětivá jako vesničky aměsta uprostřed

nich – to je úžasné Švýcarsko.



spokojenější ahory kolem majestátnější. Šly

jsme kolem řeky smléčně tyrkysovou vodou

zledovců, potkaly pasáka skravami, které

si nesly plná vemena, anedaleko cinkaly

zvonce velkého stáda koz.

Brzy ráno jsme vyrazily nízkopodlažním

vláčkem do městečka Fiesch achystaly

jsme se vyjet kabinkovou lanovkou na horu

Eggishorn. Na nádhernou vyhlídku okolních

alpských panoramat, ahlavně vidět ten

největší evropský ledovec (aže jich je ve

Švýcarsku na 140!). Jmenuje se Aletschgla-

cier, je takřka 25 km dlouhý, někde má prý

sílu až 900 m adíky němu je celá oblast od

roku 2001 zapsána vSeznamu UNESCO.

Švýcarsko je vstřícné

Jezdily jsme zubačkou, vlaky, autobusy,

kabinkovými lanovkami, bydlely vhotelích,

jedly vrestauracích, navštívily muzeum

anakupovaly dárky vobchodech. Nikde ne-

byl svozíkem problém. Všude jsou plošiny,

nájezdy, výtahy apostupně jsme zjišťovaly,

jaké úžasné vychytávky mají ve Švýcarsku

pro vozíčkáře vymyšlené.

Na každém nádraží, kde nejezdí jen

nízkopodlažní vlaky, je žlutá mechanická

plošina na kolečkách. Obsluha sní přijede

ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

Mezi moderními hotely,

domy aobchody se krčí

stařičké romantické

domky – malé dřevěné

roubenky. Zvláštní –

jako by stařenky hlídaly

to barevné značkové

mládí proudící kolem.

SKVĚLE PROBÍHÁ i vlastní jízda vlakem,

vozíčkář nemá pocit, že někoho obtěžuje.

POHODLNÉ NASTUPOVÁNÍ

do vagonů je zde velmi příjemnou

samozřejmostí.

VŠE JE UZPŮSOBENO TOMU, aby vozíčkář

s doprovodem nepotřebovali další pomocné ruce.