Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 8

TÉMA: Civilizační choroby

■ Nejdůležitějším aspektem sportu je setkávání lidí a jejich přátelství.

■ Sport dokáže vytáhnout zdeprese a dodat nový impulz do života.

■ Pozitivní příklady lidí spodobným osudem dokážou nastartovat kaktivitě.

Sport je dobrá

záminka

Text: RADEK MUSÍLEK

Foto: JAN ŠILPOCH

Fakulta tělesné výchovy asportu alidé

spostižením. Někomu to může znít jako

protimluv, nemyslíte?

Někomu možná, ale takový člověk oproble-

matice sportování lidí spostižením nic neví.

Za třicet devět let své praxe vtomhle oboru

jsem už potkal hodně příběhů, vnichž sport

sehrál velmi pozitivní roli. Před jedenácti

lety se nám navíc podařilo založit Centrum

sportovních aktivit zdravotně postižených

studentů Univerzity Karlovy vPraze. Když

zalistuji výročním kalendářem sfotkami

zrůzných akcí, každý obličej na nich ilustru-

je takový příběh.

Víte, je to oboustranně užitečné, když

se zdraví sportovci potkávají stěmi, kteří

mají nějaké postižení. Když jsme pořádali

společný kurz studentů spostižením ibez

něj, nikdy se nestalo, že by někdo odmítl

druhému pomoci. Taková zkušenost se

přece hodí imimo sportovní prostředí. Naše

společnost ji potřebuje.

Někteří intelektuálové přitom nad spor-

tem ohrnují nos aptají se, proč právě

sport se těší takové oblibě (nejen) ulidí

spostižením, proč se víc neprosazují

ijiné aktivity. Čím si tu oblibu vysvětlu-

jete?

Sport dokáže úžasným způsobem navracet

chuť do života. Dává radost zpohybu, sou-

�

těžení, zažívání úspěchu, překonávání výzev

asnad ze všeho nejvíc tvoří partu. Lidé se

díky sportu setkávají, baví, cestují. Potkají

nové kamarády spostižením ibez něj. Po

náročném dni na sjezdovce nebo na lodi se

večer sedne ke stolu skytarou. Kdo by to

neměl rád? Můžete to brát itak, že sport

je vlastně dobrá záminka. Jezdí snámi iti,

které baví celková atmosféra víc než sport

sám osobě.

Stává se, že poprvé přijde smutný aza-

pšklý člověk po úrazu. Časem však dojde

ktéměř zázračnému obratu. Stane se zněj

vitální usměvavý optimista. To nedělá sport

sám, ale společnost lidí kolem něj.

Takže nejdůležitější je setkávání?

Ano! Víte, ti lidé jsou jinak izolovaní. Sedí

někde uzavření do své deprese ajsou bez-

radní. Za velmi podstatné považuji vytvá-

ření různých spolků. Nemusí jít přitom jen

osportovní oddíly. Ve sdruženích dochází

kvýměně informací, novým podnětům ain-

spiracím. Správný impulz dokáže člověka

nastartovat aodrazit ode dna. Skvěle fun-

gují příklady, které táhnou. Když se člověk

čerstvě po úrazu setká sněkým, kdo si pro-

šel stejným osudem, ale funguje naplno dál,

může to mít velký psychoterapeutický efekt.

Bez spolků je problém dostat se klidem,

kteří potřebují podporu druhých.

Za moc hezký příklad považuji organizaci

No Food, No Stress, která sdružuje lidi po

amputaci dolních končetin ajejich blízké.

Takový spolek tady dlouho chyběl. Setkával

Jan HRUŠA:

8

můžeš / číslo 6 - 2015

jsem se sřadou dychtivých amputářů hlavně

po autonehodách, kteří by chtěli něco dělat,

ale chyběla nějaká jednotící platforma.

Objevili se tu ale naštěstí lidé jakoAndrea

Brzobohatá, Petr Částka adalší, což je přes-

ně příklad lidí, kteří svým příkladem druhé

táhnou. Chodí za nimi ido nemocnice. To

považuji za neskutečně užitečné – vyprávět

svůj příběh aukázat východisko.

Zmiňujete amputáře, se kterými momen-

tálně spolupracujete asi nejvíc, ale určitě

nejsou jediní, že?

To rozhodně nejsou. Já mám vždy taková

období, kdy se intenzivněji věnuji určité

skupině, protože mám pocit, že to vdané

chvíli nejvíc potřebuje. Podobně jsem se

takhle vminulosti zaměřil na vozíčkáře

nebo nevidomé. Snimi pracuji samozřejmě

stále, ale teď žiju asi nejvíc lyžováním po

amputaci dolní končetiny nebo končetin.

Kdo je

PaedDr. Jan Hruša, CSc.

Pedagog, aktivista ametodik voblasti sportu

lidí spostižením.

Na Fakultě tělesné výchovy asportu UK

vzdělává budoucí učitele ainstruktory tělesné

výchovy osob se specifickými potřebami.

Vede Centrum sportovních aktivit zdravotně

postižených studentů Univerzity Karlovy

vPraze, pořádá pravidelné kurzy asportovní

aktivity doma ivzahraničí. Je autorem řady

metodik.

Narodil se vroce . Měl se stát strojařem

konstruktérem, celoživotně se ale věnuje

sportovním aktivitám. Sám aktivní sportovec

vystudoval ve svých třiceti letech FTVS,

kde od té doby působí na katedře sportů

vpřírodě. Jeho doménou je lyžování, jachting

akanoistika.

info

Když jsme pořádali společný kurz

studentů spostižením ibez něj, nikdy

se nestalo, že by někdo odmítl druhému

pomoci. Taková zkušenost se přece hodí

imimo sportovní prostředí.