Strana 16
16
můžeš / číslo 6 - 2015
TÉMA: Civilizační choroby
■ Jde vlastně také o módní téma.
■ Těžká deprese je bolest duše.
■ Depresím lze předcházet.
Text: MARTIN HÝŽA
Foto: ARCHIV REDAKCE
T
akzvaných civilizačních chorob je
dnes známa celá řada ajedná se do
značné míry omódní téma. Jsou to
např. ateroskleróza, infarkt myokar-
du, hypertenze, diabetes, onkologická
onemocnění adalší. Jejich společným rysem
je to, že se vyskytují ve vyšší míře vrozvinu-
tých zemích vporovnání se zeměmirozvo-
jovými, chudými. Tudíž je nasnadě uvažovat
ovýznamném vlivu prostředí (amenším
např. genetickém) na jejich rozvoj.
Jednou zcivilizačních chorob je idepre-
se, jejíž celoživotní výskyt je např. vUSA či
Francii okolo 20 % ve srovnání např. sČínou
(6,5 %) nebo Mexikem (8 %). Přesto má de-
presivní porucha uváděnou dědičnost okolo
30–40 %. Jak vysvětlit tento rozpor? Týká se
samotného pojmu deprese, jenž má vústech
psychiatra zcela odlišný význam než vho-
vorové řeči. Ruku na srdce: kdo znás někdy
nemá depku? Akolik lidí znašeho okolí ji
má třeba denně?
Vjazyce odborníků je deprese příznak,
obecně pokles nálady, který se může vysky-
tovat umnoha duševních poruch amůže
mít různou hloubku. Pojem skutečné, těžké
deprese, které se říká také bolest duše, se
sběžně užívaným výrazem nedá srovnávat.
Uvedené studie, které sledovaly výskyt de-
prese, tedy ve velké většině nacházely lehčí
formy deprese (rozhodně ale ne naše ranní
depky), které se vyskytují převážně jako re-
akce na nějakou nepříznivou životní situaci
(momentální nebo dlouhodobou). Tyhle
formy bychom mohli označit za civilizační
chorobu adalší pojednání bude věnováno
právě jim.
Jak si ale vysvětlit nárůst depresivní nála-
dy vrozvinuté bohaté společnosti? Na první
pohled paradox; vždyť ve srovnání srozvi-
nutým světem se máme ve všech ohledech
lépe: drtivá většina má co jíst, pít, má kde
bydlet, netrpí zimou, máme mnohem vyšší
průměrný věk, špičkovou lékařskou péči,
rozvinutý systém vzdělávání… Apřesto nám
zjevně ke spokojenosti něco chybí.
Pro dnešní společnost je charakteristické,
že je zaměřena na jednotlivce, na indivi-
duální výkon aúspěch. Jsme vychováváni
ksoutěživosti, srovnávání se sostatními.
Důraz je kladen na ekonomické výsledky,
atím je celý život velmi redukován. Vždy
se pak najde dost jedinců, kteří tomuto
tlaku podlehnou, nechají se unést proudem
avěnují celé své úsilí tomu, co od nich tento
trend vyžaduje. Že jde opomíjivé cíle, je na-
snadě. Podívejme se na každodenní zprávy
orůstu HDP – kolik je dost? Jak vysoké číslo
znamená štěstí, spokojenost, radost?
Astejné je to se všemi dalšími měřítky
životního úspěchu člověka. Psychologické
teorie pak hovoří odůsledcích redukce
životního stylu asmyslu na profesní úspěch.
Trpí rodinný život, člověk nevytváří skuteč-
né ahluboké vztahy, nemá čas na hodnot-
nou kulturu či náboženství. Tyto změny
vmoderní společnosti jsou podloženy
studiemi. Snad je to daň za svobodu, kterou
nám dává technická vyspělost.
Hledáme-li řešení problému, rozvinuli
jsme si schopnost vytvářet nové specializace
anové instituce. Částečně pak nadužíváme
ipsychiatrickou či psychologickou pomoc
tam, kde by jinak stačil selský rozum, více
citu apochopení mezi lidmi. Máme přece
diagnózy, máme škály, statistiku, máme
představu obiologické podstatě deprese
– apředepsat antidepresiva je tak snadné!
Zlepší nám náladu, potlačí úzkost, zlepší
spánek, zklidní. Spoustě lidí zlepší kvalitu
života, pomohou překonat těžké životní
situace. Jsou poměrně dobře snášena.
Statistiky nám říkají, že antidepresiva
někdy vživotě užívala téměř čtvrtina Ame-
ričanů. Jde odramatický nárůst spotřeby
vcelé naší civilizaci vposledních desetile-
tích (vněkterých populacích až desetiná-
sobný). Lze najít hranici mezi tím, kde tyto
léky skutečně pomáhají, atím, kde nám
třeba brání najít lepší řešení problému?
Vzít třeba krizi jako příležitost ke změně?
Ze zkušenosti však víme, že ne každý lékař
má vterénu čas azkušenost se těmito pro-
blémy podrobně zabývat, natož odolávat
přímým žádostem pacientů, kteří si přijdou
pro něco na spaní.
Deprese jako
civilizační choroba
Závěrem si dovolím připomenout ještě
jednu léčebnou možnost, která stojí jako
chudá sestřička upozaděna za psychofar-
maky apsychoterapií. Je totiž prokázáno,
že fyzická aktivita způsobuje vmozku
podobné změny jako antidepresiva: zvyšuje
obrat serotoninu, noradrenalinu astimuluje
růst nervových vláken, dokonce zabraňuje
úbytku počtu neuronů. Teorie ovzniku
endorfinů je obecně známá apřináší nám
další benefit ve zmírnění bolestí. Nehledě
na psychologické aspekty cvičení, zvýšení
sebevědomí, vytvoření nových sociálních
kontaktů adalší. Vjedné studii bylo cvičení
stejně účinné vléčbě deprese jako podávání
léků. Navíc tím, že si lidé na cvičení zvykli,
měli nižší procento návratu depresivních
příznaků proti druhé skupině, která již léky
nebrala (asamozřejmě necvičila).
Pozitivní zpráva pro duševně zdravého
člověka je ta, že depresivní poruše (alespoň
té lehké) lze účinně předcházet. Budeme-li
si držet psychickou pohodu, nepřetěžovat
se, věnovat čas hodnotným zálibám abu-
dovat kvalitní vztahy, budeme-li pravidelně
udržovat ifyzickou kondici, pak jsme proti
této civilizační chorobě celkem dobře chrá-
něni, ahlavně – náš život dostane zcela jiné
zbarvení. Amůžeme to udělat hned teď.
Kdo je MUDr. Martin Hýža
Lékař, zástupce přednosty pro výchovnou
avědeckou činnost psychiatrického oddělení
Fakultní nemocnice Ostrava
info
Je prokázáno, že fyzická aktivita
způsobuje vmozku podobné změny
jako antidepresiva.
www.muzes.cz
www.audioteka.cz/muzes