Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 31

můžeš / číslo 6 - 2015

31

serpentinami místní zelinář. Auto máme

plné prachu, aaby toho nebylo málo, zasta-

vuje na uzoučké cestě ajde sbírat melouny.

Je to drobnější postarší Řek opálený

od slunce, stmavými vlasy. Mává na nás.

Jako odměnu za čekání nám uřezává velký

meloun aSimona stímto bodrým človíč-

kem prohazuje pár přátelských pozdravů.

Dostáváme tip na překrásné odlehlé pláže.

Ujedné takové nacházíme vpřilehlém poto-

ku želví kolonii.

Pozorujeme vodní podívanou amlčky jen

sedíme bez hnutí, abychom pořídili co nej-

lepší snímky. Kousek od hotelu je půjčovna

čtyřkolek. Domlouváme dobrou cenu advě

helmy. Prodavač je trochu nejistý, když vidí,

že mám vozík. Nicméně na smluvený den

nám přistavuje stroj před hotel apředává mi

klíče. Teď se chci zase vyřádit já ana tři dny

vyrážíme vějířovitě na sever ostrova. Číňan

asi o450 ccm se snámi žene po klikatých

opuštěných cestách. Nasáváme vůni benzi-

nu avře vnás adrenalin.

Míjíme hluboké strže astoupáme na

špičaté hřebeny súžasnými výhledy.

Projíždíme horskými usedlostmi aprobí-

jíme se stádem ovcí, abychom navštívili ty

nejvzdálenější kouty ostrova. Zastavujeme

ivhlavním městě ostrova Myrina avydává-

me se na večerní procházku po promenádě.

Je zde nádherný výhled na místní pevnost

asilnici lemují spousty taveren. Jednu vybí-

ráme ausazujeme se na terase nad mořem.

Reflektory namířené do moře přitahují

mořské ryby, atak při popíjení místních

okurko-alkoholických koktejlů pozorujeme

tu nádheru.

Dovolená nám pomalu končí, před-

poslední večer nám vkuchyni připravují

úlovky. Jídlo je báječné, spousta zeleniny

vomáčce na víně spaprikou. Maso je deli-

kátní aje to opravdu silný gastronomický

zážitek.

Kréta – icesta může být cíl

Po pár dnech, kdy jsme se až znechutili

množstvím lidí vplné sezoně na severu

Kréty, si půjčujeme terénní auto. Za zmínku

ze severu snad stojí pouze návštěva paláce

Knossos sbájným Minotaurem aplavba lodí

na pevnost Gramvousa, kde se dá příjemně

potápět upotopeného lodního vraku. Naším

cílem jsou nyní pláže vjižní části ostrova

skoupáním vLibyjském moři, apředevším

výjezd do místních hor vpohoří Lefka Ori.

První den trávíme koupáním na západ-

ním pobřeží. Všude samý turista. „Nic pro

mě,“ hlásím ahned druhý den přejíždíme

na jih. Krajina začíná být rozmanitější. Hor-

ským sedlem se dostáváme až do přístavu

Hora Sfakion aužíváme si ledové kávy

vmístní taverně. Cesta smnoha serpenti-

nami na jih trvala asi dvě hodiny. Odměnou

nám je oblast méně zasažená návštěvníky.

Po osvěžení pokračujeme dále do hor,

ikdyž jsme tuhle cestu neplánovali. Vydali

jsme se naším Jimmym 4 x 4 podle mapy

někam, kde by se dalo dostat co nejvýše.

Vjíždíme do městečka Anopoli.

Uchvacuje nás svou přirozeností; takhle

si představuji Řecko. Konají se zde zrovna

velkolepé svatební přípravy acestou potká-

váme velký průvod svatebčanů. Stoupáme

změstečka do hor, cesta se mění vdocela

náročný výjezd azapínám pohon všech kol.

Auto se rázem mění vdivokého oře aje nám

dobrým společníkem. Citelně se ochlazuje,

ale je to příjemné.

Projíždíme okolo všudypřítomných vče-

lích úlů, nádherně zde voní květena akaž-

dou chvíli zastavujeme nasát tu báječnou

atmosféru vúzemí nikoho. Potkáváme jen

místního včelaře. Ani nevíme, kam jedeme,

hlavně že benzinu je dost. Občas míjíme

napajedla pro dobytek, občas se prodíráme

piniovými háji. Simona bravurně zvládá

auto ivtěžkých pasážích adostáváme se

nad okolní terén, stromy postupně ustupují

nízké kleči. Výhledy jsou úžasné apřed

námi pořád vyčnívají nedostižné vrcholky

zdejších dvoutisícovek.

Čas ubíhá hrozně rychle, míjíme protije-

doucí jeep aptáme se na cestu. Místní Řek

nás posílá ještě dál, že tam je to opravdu

parádní. Pokračujeme. Cesta se pořád při-

ostřuje, je nutné být obezřetný hlavně vza-

táčkách. Brzda, plyn! Spojka dostává zabrat.

Občas zcesty trčí velké balvany aobčas uletí

kus cesty po stráni dolů. Začíná se smrákat.

Auto musíme vrátit do devíti večer, nezbývá

nám tedy mnoho času. Na jedné zmnoha

náhorních plošin zastavujeme asmiřujeme

se stím, že dál už jet nemůžeme. Děláme

poslední fotky při západu slunce, obracíme

auto apomalu se suneme zvelikého převý-

šení kolem 1600 metrů nazpět kmoři.

Doma zjišťujeme, že jsme jeli do sedla

pod nejvyšší vrcholky Kréty aže teprve

tam byly ty nejkrásnější výhledy apřípadné

treky. Dodnes se nám při vzpomínce na

tuto dovolenou jako první vybaví ten malý

kousek, podle mapy asi dva kilometry, který

nám chyběl kcíli. 

ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

Zdejší víno je báječné

ařeckým salátům

propadáme.

Čím déle jsme

na ostrově, tím více

unás stoupá vceně.

www.muzes.cz

www.audioteka.cz/muzes

DVA CIZÁCI

jako naháněči

místních ovcí a koz

na Limnosu.

HODINA

ČEKÁNÍ

V KOLONII:

pomalu na břeh,

ale v mžiku do

vody.