Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 24

můžeš / číslo 6 - 2015

24

PŘÍBĚH KONTA BARIÉRY

Text: ŠTĚPÁN BENEŠ

Foto: JAN ŠILPOCH

N

a smluvenou schůzku přichází

energický mladý muž, který se

spomocí dvou francouzských holí

pohybuje tak svižně, že se zdá, jako

by ho dobíhat museli spíše ostatní

chodci. Nad berlemi by možná leckdo

ohrnul nosem, třicetiletý Pavel Bambousek

si ale možnost „chodit po dvou“ tvrdě vydřel

měsíci přísné rehabilitace. Jako aktivní spor-

tovec se takového úsilí nezalekl, výčet jeho

aktivit ostatně vydá za dva.

Od mala se věnoval basketbalu iházené,

jezdil na skateboardu, všesti jej táta naučil

jezdit na motorce. Od první třídy tužil

kondici vkurzech karate, vzimě lyžoval

apiloval jízdu na snowboardu. Vjedenácti

začal jezdit závody sbuginou, otři roky

později závodil vTrabant Crossu, anakonec

všestnácti vyměnil motorsport za latinské

astandardní tance. Než se stačila jeho ta-

neční kariéra rozjet stejně jako na závodním

okruhu, šlápl osud na brzdu.

Nešťastný pád

„Byla to normální klukovina,“ shrnuje mladý

sportovec, kterému se odmala přezdívá

Bambus, události vedoucí kjeho úrazu. Na

konci horkého srpna 2002 se vČeské Lípě

snažil skamarádem stopnout některé zpro-

jíždějících aut. Vlétě jich jezdilo jen málo,

proto začali kluci znudy lézt po zábradlí.

Pavlovi se smekla noha anásledoval pád na

staré kolejiště pod mostem. Probral se až

vnemocnici vČeské Lípě.

Zúvodního zmatku aoparu, způsobené-

ho léky na bolest, jasně vystupovala jedna

jediná věc: nemohl pohnout nohama. Lékaři

mluvili oporanění páteře. Po různých vy-

šetřeních se naštěstí ukázalo, že mícha není

úplně přerušená, atak následovala operace,

při níž se podařilo vyjmout většinu úlom-

ků roztříštěné kosti. Postavím se znovu na

nohy? Následovat měly tři měsíce nejistoty,

než opadne míšní otok.

Vdobě, kdy to Pavel potřeboval nejvíce,

vznikala vliberecké nemocnici spinální

jednotka. Vjejí péči strávil dva měsíce, pod-

porovala jej rodina včetně sestry, aPavel,

který se vté době pohyboval na vozíku, se

nepouštěl naděje na co nejlepší stav, na to,

že se znovu postaví na nohy. Pečlivě rehabi-

litoval, ajak byl naučený ze sportu, sledoval

svůj progres. Chůzi trénoval na chodbě, ze

začátku čtvrtku, pak půl, po několika tý-

dnech iněkolik délek za den. „Kromě toho,

že se mícha nepřerušila úplně, jsem měl

také štěstí, že se mi úraz stal vsedmnácti

letech. Mladé tělo dobře regeneruje, aměl

■ Cestu sportovně založeného mladíka přeťal pád zmostu.

■ Dlouhé měsíce rehabilitace se vyplatily.

■ Kmilovanému lyžování se vrátil, přidal i golf.

Na sjezdovce i na greenu, všude jako doma

Chůzi trénoval na chodbě, ze začátku

čtvrtku, pak půl, po několika týdnech

iněkolik délek za den.

GOLF NENÍ ŽÁDNÁ PROCHÁZKA.

Pavel Bambousek je ale zvyklý,

že takový není ani život.