Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 37

Přišlo jaro
Přišlo jaro asním ifotografická sezona.
Martina Kubínová se vypravila do
Polabí. Nebe snádhernými mraky,
vpozadí pole skvetoucí řepkou
avpopředí rozkvetlý strom. Moc dobře,
že je mimo svislou osu, to by celou
kompozici srazilo ostupeň níž. Kdyby
ale autorka šla ke stromu blíž, dostala
by se ostupeň výš. To, co se fotí, má
být vidět pořádně. A„jít blíž“ je stará
zásada dodnes platná.
Že je jaro tady, zachytila na své
fotografii iVeronika Růžičková. Izde
je rozkvetlá – snad – třešeň, zasazená
do městského prostředí. Zajímavé je
barevné podání fotografie. Možná
nějaký filtr, jak už to bývá vdobě
Instagramu zvykem. Myslím, že by se mi
fotka líbila ibez filtru, je dobře, citlivě
postavená ato je hlavní, filtr – nefiltr.
Jarní procházku vyfotila Jitka Fučíková.
Tady je dobré dokumentovat, že se vyplácí
jít proti pravidlům... Někdy. Když fotíme
lidi, je správné je fotit zpředu. Tady
jsou oba aktéři zezadu. Ale vzhledem
knámětu je oto ta fotka silnější. Vynikl
elektrický vozík, to mohutné technické
zařízení, avedle něho capká křehoulinké
děvčátko. Výborná fotka!
Jaro na Letné vPraze fotila Martina
Malá. Vpopředí tulipány, vzadu
stromy amezi tím socha. Ono je vždycky
dobré si uvědomit, co fotím, atomu
přizpůsobit ostatní. Přímo na místě
je situace jasná, ale nad fotkou jsem
na rozpacích. Co se vlastně fotilo?
Tulipány? Socha? Stromy? Fotka by
měla být jednoznačná.
Jarní kolekci uzavřu fotografií Maxe
Hederváriho. Zde se dá mluvit oumění
zkratky. Jaro, to nejsou jen rozkvetlé
stromy, je to idoba dešťů apřepršek.
Modré nebe se tu odráží vlouži mezi
dlažebními kostkami aani ty nejsou
vyfocené nahodile. Důležité jsou ty
tři ulevého okraje, jsou precizně
vyrýsované ana nich kompozice stojí.
Je to styl kompozice, kterému říkám –
naprosto ne posměšně – tapeta. Využívá
se zde působivosti strukturované plochy.
Důležité je, aby všechno sedělo, azde
sedí, včetně kostky vpravo dole, která
není uříznutá adobře koresponduje se
svými družkami vlevo.
Jarní kolekce byla tedy zatím bohatá.
Jaro trvá atěším se na další fotky!
Autor je novinář aspisovatel.
SLOUPEK
Ondřeje NEFFA
37
můžeš / číslo 6 - 2015
Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
děkujeme, že posíláte snímky dorubriky Vaše fotografie naadresu www.muzes.cz.
Jsou zde každému knahlédnutí aOndřej Neff znich pravidelně vybírá ty nejlepší.
Ty pak otiskujeme aautoři dostanou honorář.
Začátek léta nabízí skvělé příležitosti k zajímavým snímkům, a tak toho využijte.
Fotografie prosím posílejte co největší.
Přeji vám dobré světlo.
(jš)
JITKA FUČÍKOVÁ
MAX HEDERVÁRI
Můžeš