Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 20

20
můžeš / číslo 6 - 2015
kilometr apůl je pohodový. Vezu se sám
na mechanickém vozíku apředháním se se
synem, který dokáže sounožným odrážením
vyvinout překvapivě vysokou rychlost. Kus
za námi jde manželka skočárkem.
Mezi rybníky
Na rozcestí UKanclíře odbočujeme dopra-
va na lesní cestu. Tato odbočka je značena
šipkou sčerveným vozíčkářem, zatímco ta
smodrým pokračuje dál po silnici. Červená
trasa je sice obtížnější, nicméně vtomto
úseku představuje zkratku mezi rybníky.
Po třech apůl kilometrech se napojuje na
modrý okruh, po kterém se pak vrátíte do
Lutové. To ale hodně předbíhám, protože
teprve od sjezdu na lesní cestu to začne být
zajímavé, ato vdobrém ive zlém.
Procházíte krásnou přírodou, kde se
střídají lesy, mokřiny, louky arybníky.
Vněkterých úsecích vás voda obklopuje
zobou stran. Tu atam se nad hladinou
mrskne ryba, každou chvíli proletí nějaký
vodní pták. Přitom očlověka skoro nezava-
díte, nebo alespoň my jsme se pozdravili jen
sněkolika cyklisty. Určitě zapomeňte na vý-
dobytky civilizace vpodobě restaurace nebo
toalety. Nanejvýš tak osamocené stavení.
Bohužel jak pestrá je příroda, tak pestrý
je ipovrch cesty. Rozpadající se asfalt přejde
Občasný průjezd louží byl za momentálního počasí
samozřejmostí stejně jako zablácené
apromočené rukávy mé bundy.
prakticky vkamenitou lesní cestu. Ta se na
několik stovek metrů vylepší, abyste se násled-
ně zase drncali po dalších nerovnostech nebo
překonávali odpor promoklé hlíny na nepříliš
zpevněné cestě. Mezi rybníky pak kličku-
jete středovým travnatým pásem avýmoly
vpísčitém podloží. Občasný průjezd louží byl
za momentálního počasí samozřejmostí stejně
jako zablácené apromočené rukávy mé bun-
dy. Dítě jsme vcelku záhy naložili do kočárku,
protože na odrážedle se mu jelo nevalně.
Když dojdou síly
Fyzicky zdatný vozíčkář by měl dokázat
každou jednotlivou část této trasy zvlád-
nout. Vsoučtu kilometrů jde však ovelmi
namáhavou záležitost, přestože jedete prak-
ticky po rovině. Sčastými zastávkami kvůli
odpočinku nám devět kilometrů zabralo
tři apůl hodiny. Závěrečná pasáž okruhu
už sice vede po krásně hladké silnici, jenže
paradoxně do táhlého kopce před vjezdem
do Lutové od severu. Zde jsem kapituloval
apožádal manželku opomoc. Jednak už
jsem necítil ruce, anavíc začalo pršet, takže
mi prokluzovaly obruče kol. Vytvořili jsme
tedy vláček, kdy já tlačil kočárek ažena mě.
Posledních pár desítek metrů trasy odbočuje
vLutové ze silnice. Vede vás po louce ke
kostelu na kopci, pod nímž už stojí penzion
Vyhlídka. Jenže závěrečný sjezd po kame-
nité cestě zavání pádem. Doporučuji oželet
cestu ke kostelu apohodlně sjet po silnici
zpět na náves, odkud je to kVyhlídce sice do
kopce, jenže po asfaltu abez rizika. Ostatně
TIP NA VÝLET
MARTIN KOVÁŘ
na silničním handbiku
s povrchem některých úseků
trasy spokojen nebyl.
NEJDELŠÍ ÚSEK TRASY dovede návštěvníky
až k místům spojeným s Emou Destinnovou.
NĚKTERÉ SCENÉRIE
působí jako vystřižené
z filmové pohádky.
Můžeš