Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 12

12

můžeš / číslo 6 - 2015

TÉMA: Civilizační choroby

Původně dostal novou ledvinu aslinivku

před šesti lety, nyní jeden orgán přestal

pracovat. Ale vše dopadlo dobře apan Josef

odjíždí za svou ženou adcerou. Obyčejný

člověk, původně soustružník ařidič, dnes

invalidní důchodce, sice bude muset po celý

život brát důležité kombinace léků, ale jako

zkušený pacient dobře ví, že to zvládne.

Takže má jediný problém – už by uvítal první

vnouče. Tento příklad ukazuje nejen vysokou

vědeckou úroveň IKEM, ale také obrovské

náklady zveřejného zdravotnictví, které na

léčbu následků diabetu věnujeme.

Asi dvě třetiny nákladů, které stojí léčba

cukrovky, se vydají na její komplikace:

poškození srdce, ledvin, očí. Správná léčba

jim může předejít. Stím však kontrastuje

přístup mnoha pacientů, kteří nad neboles-

tivou nemocí mávnou rukou, na pravidelné

prohlídky akrevní testy nechodí, pochutná-

vají si na nezdravých potravinách anápojích

– adoufají vzázrak. Důsledky jsou velmi

vážné aněkdy nepomůže ani sto profesorů,

zejména když člověk přichází vevelmi za-

nedbaném stavu. Také zdravotní pojišťovny

nikoho nemotivují, aby žil zdravěji. Politici

to od nich ani nechtějí. Stát raději platí ná-

sledky, místo aby podporoval prevenci.

Jsou idobré zprávy

Vnašem životě ivmedicíně trvají zce-

la přirozeně některé věci dlouho. První

rozsáhlý diabetologický program zahájilo

naše zdravotnictví už vosmdesátých letech

minulého století. Ateprve nyní se dosta-

vily první efekty. Prodloužila se průměrná

délka života nemocných scukrovkou, je

téměř stejná jako uzdravých, adoprovod-

né projevy – vysoký krevní tlak, množství

tuků vkrvi atd. začínají učeských diabetiků

dosahovat lepších hodnot. Diabetická centra

vcelé republice umějí už také mnohem lépe

čelit hrozivému následku neléčené choroby

– tzv. diabetické noze. Ročně musí být kvůli

diabetické noze amputováno 8000 pacientů.

Těžký zánět nervů totiž vede kúplné ztrátě

citlivosti, anemocný si pak nevšimne, že

si nohu poranil – může se vážně popálit

otopení, může si způsobit velké infikované

rány, když se mu do boty dostane střep,

může se dožít vážného postižení jen kvůli

malému kamínku. Cukrovku vždy provází

ipostižení cév, takže se noha hůře prokrvu-

je. Těžká infekce, adoslova otrava, mívala

po léta jedinou léčbu – část nebo celou

končetinu amputovat. Dnes jsme úspěšnější

vléčbě bez skalpelu nebo jen smnohem

smenším chirurgickým zásahem:

„Úspěch začíná ukaždodenní prevence

– pečlivá prohlídka amytí nohou, vhodné

boty arespekt kpokynům lékaře. Dnes

umíme zlepšit průtok krve končetinou, třeba

iby-passy, potlačit infekci antibiotiky, lépe

čistit postižená místa, máme nové způsoby,

jak nohu odlehčovat, prostě můžeme ampu-

taci odsunout až na poslední místo. Zkou-

šíme stále nové metody. Diabetes postihuje

pořád mladší amladší ročníky. Ulidí vpro-

duktivním věku, smalými dětmi avelkými

životními plány, je pak částečná nebo úplná

amputace nejen vážný zákrok zhlediska

medicínského, ale isociálního. Takže tato

společenská souvislost naprosto mění náš

pohled na rizika tzv. diabetické nohy. Byla

bych ráda, kdyby změnila ipohled pojišťo-

ven aněkterých kolegů vterénu, abychom

mnohem častěji odvraceli radikální zákroky

akončetiny lidem zachránili.“

Pan Michal má docela štěstí

Už devatenáct let si musí bývalý hutník

zPoldovky čtyřikrát denně píchat inzulin.

Ani jsme nepřijali nabídku podívat se na kůži

na jeho břiše. Vposlední době mu přibyly ob-

rovské bolesti vnohou, hlavně vnoci. Špatně

fungující céva ve stehně se stala bariérou

pro dobré okysličení celé končetiny. Aprs-

ty začaly odumírat. Bez skalpelu to nešlo,

hrozilo inevratné poškození aamputace

vbérci. Zprůchodnění tepny zabralo amáme

před sebou dalšího pacienta súsměvem; už

se těší na chůzi po svých ana návrat domů,

ikdyž bude muset chodit na kopytu, jak sám

říká. Nyní se po oddělení pohybuje na vozíku

adobře si uvědomuje, jaký je to rozdíl.

Program léčby komplikací diabetu

vIKEM je ambiciózní aúspěšný plán, který

má přinést auž přináší novou funkci součas-

né medicíny – nejen zahraňovat životy, ale

pokud možno udržet jim vysokou kvalitu.

Nejde jen osamotné pacienty, amputace

nohy vždy přináší zásah do života celé

rodiny, někdy dramatické změny vživotní

úrovni, vbezbariérovém uspořádání bytu,

vdostupnosti sociálních kontaktů. Bez

přehánění můžeme říci, že každá alespoň

částečně zachráněná noha není jen soukro-

mé vítězství. Terezie Pelikánová má krásné

přání: „Denně zažíváme velkou vděčnost

našich pacientů. Dobře si uvědomují, co jim

mohlo hrozit, avěří, že už bude lépe. Chtěla

bych, aby se stali také jistými symboly ne-

zbytnosti odpovědného vztahu kvlastnímu

zdraví. Takový vztah totiž žádnými léky ani

skalpely nikdy nenahradíme.“



www.muzes.cz

www.audioteka.cz/muzes

ŘEKLI BYSTE,

že takto vypadá pacient

po dvou transplantacích?

Pan Josef je ve skvělé formě.

NA VOZÍKU

JEN DOČASNĚ.

Naši čtenáři

dobře vědí,

jaká je to výhra.

�

Kdo je prof. MUDr.

Terezie Pelikánová, DrSc.

Přednostka Centra diabetologie Institutu

klinické aexperimentální medicíny vPraze.

Předsedkyně České diabetologické

společnosti.

Autorka pěti monografií amnoha desítek

článků vodborných časopisech. Působí

vřadě českých amezinárodních odborných

společností.

Vedle vědeckých aktivit se věnuje každodenní

praktické péči odiabetické pacienty.

info