Strana 9
9
ANKETA:
Jak se
proměnil
život lidí
s postižením
v posledních
30 letech?
REFLEKTOR / PROMĚNY ŽIVOTA LIDÍ S POSTIŽENÍM
Připravili: MICHAELA ZINDELOVÁ,
RADEK MUSÍLEK
Foto: JAN ŠILPOCH
Vltava (Vyšší Brod)
VENDULA NEUMANNOVÁ.
Od dětství je vdůsledku
dětské mozkové obrny
na vozíku. Vystudovala
Filozofickou fakultu
UK voboru historie
ačeský jazyk. Stala se
dlouholetou pedagožkou
vJedličkově ústavu,
stála uzrodu Letohrádku
Vendula anapsala
memoárovou knihu
Hledat – najít, držet
– nepustit. Stále se
věnuje individuálnímu
doučování
apřednáškám.
VENDULA
NEUMANNOVÁ
(*1944)
Stručná, jasná ahlavně pravdivá odpověď zní: žilo
se nepoměrně hůře. Na druhou stranu je pravda, že
bylo už lépe než vletech 50., kdy se např. zrodila
myšlenka, která se naštěstí neprosadila, že vyšší
vzdělání postiženým vlastně škodí, protože čím vzdě-
lanější člověk je, tím více si uvědomuje svůj zdravot-
ní stav avyhlídky jeho dalšího vývoje. Onějakém
pracovním uplatnění zejména uvrozených chorob
(např. DMO) nebo onemocnění vdětství (např.
infekční dětská obrna) se vůbec neuvažovalo. Oněco
lépe na tom byli lidé po nějakém úraze, kterým se po-
vedlo navrácení do výroby. Oostatní se stát postaral
zařazením do ústavů sociální péče.
V80. letech dochází kurčitému posunu přístupu
kdané problematice, kdy částečné uvolnění proudu
informací nutí režim kmodernizaci postoje khan-
dicapovaným. Vznikají první snahy oodstraňování
architektonických bariér aumožnění volného
pohybu vozíčkářů. Tak vznikají atypické panelové
domy vPraze 4 vPetýrkově ulici, sídliště Meta na
Kladně, kde byla dílna Svazu tělesně azdravotně
postižených vČSSR, nebo rehabilitační abytové
centrum Hrabyně uOpavy. To byly ovšem pouze
výkladní skříně socialismu, kterými se režim chlu-
bil, když potřeboval dokázat svou vysokou úroveň