Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 8

REFLEKTOR / POČÁTKY SOCIÁLNÍCH SLUŽEB

Dnes už validní?

Současnou společnost často

kritizuji, ale když lidé pořád hubují,

tak sobě i jim připomenu, že od

listopadu  uteklo tolik let jako

od vzniku Československa v roce

 skoro až do konce druhé

světové války.

Ke kritice patří i pochvala. Jednu

z největších změn vidím v jiném pří-

stupu k lidem, kteří jsou nějak han-

dicapovaní. Za plus považuji i to, že

se přestal používat termín invalidní.

Validní je to, co je hodnotné, platné,

významné. Předpona in- znamená

opak. Ani jsme si neuvědomovali,

co tím vlastně o druhých říkáme.

Současně s jinou terminologií jsme

si zvykli na to, že všichni by měli mít

přístup do veřejného prostoru. Proto

se bezbariérový přístup považuje

ve všech veřejných budovách za

samozřejmost.

V této souvislosti vzpomínám na

svou první návštěvu ve Švédsku,

kde jsem přímo na letišti viděla

mnoho lidí na vozíku a já se divila,

jak je to možné, když v této zemi

nebyla válka. Až později mi došlo,

že u nás byli handicapovaní lidé

obvykle uzavřeni v různých domo-

vech a sanatoriích, na veřejnosti se

prakticky nevyskytovali. Jako by

nepatřili mezi ostatní. Současně si

vzpomínám na první demonstraci,

která byla v Praze před minister-

stvem zdravotnictví. Svolala ji Olga

Havlová spolu s ostatními. Doslova

na ni vytáhla znevýhodněné lidi

z různých domovů, kde žili izolová-

ni od ostatních. Ve své omnipotenci

se snad komunistická vláda cítila

odpovědná i za to, že se při havá-

riích občas lidé zmrzačí.

Za plus považuji i katalogy růz-

ných pomůcek, které mohou lidem

s handicapem pomoci, ale přede-

vším to, že jsme si všichni zvykli

na tuto pomoc finančně přispívat.

Zcela dobrovolně.



Autorka je socioložka,

členka rady Konta Bariéry.

SLOUPEK Jiřiny ŠIKLOVÉ

žovat ve prospěch postižených. Nejen

do jednorázových vánočních kasiček,

ale i do dlouhodobých projektů začala

pronikat obrovská energie. Samozřej-

mě to někdy bylo i komické. V Jedlič-

kově ústavu jsme léta vedli děti k co

největší samostatnosti. Porevoluční

vlna nadšení přinesla i obrovský ná-

por dobrovolníků, kteří začali tuhle

práci vlastně kazit, protože je hýčkali,

doslova obsluhovali…

Ale i to už je pryč, sociální služby

jsou dnes odborně na výši. My v Le-

tohrádku Vendula nabízíme denní i tý-

denní stacionář, krizové bezbariérové

bydlení a práci v chráněných dílnách,

hlavně v pekárně. Ale co je nejdůle-

žitější, nabízíme terapii, rehabilitaci,

bezpečí, přátele. Tím jsme proměnili

život celých rodin. Mohou žít se svými

postiženými a přitom se o ně nemusí

starat celých čtyřiadvacet hodin.

Kdo to osobně nezažil, neví, jak

nekonečné osamění a dřinu mají ti,

kteří podobné zařízení nemohou vy-

užívat. Ale vlastně si nemohu na ta-

kové místo v naší zemi vzpomenout.

Zkrátka: naprosto spontánně se tady

narodil systém, který sice dlouhá

léta postrádal zákonnou úpravu,

ale osvědčil se a dnes je spolehlivý

a schopný pružně vyhovět. Lidí s po-

stižením bohužel neubývá a ubývat

nebude. Osobně jsem zažila ministra

práce a sociálních věcí, který mi tady

u nás řekl – podívejte, vy jste si ten

projekt vymysleli, jste neziskovka,

tak se starejte… a co po nás vlastně

chcete? Takové přístupy jsou snad

už minulostí. Jistě, máme zákon,

máme sociální péči decentralizova-

nou na kraje, máme pravidla pro re-

gistraci služeb, máme tisíce pravidel.

Na druhou stranu středočeský kraj-

ský úřad s námi úžasně a aktivně ko-

munikuje, je to opravdu kompetentní

spolupráce. Prostě je vidět ze strany

kraje zájem o to, co pro klienty dě-

láme.



Letohrádek Vendula:

www.letohradekvendula.cz

... a přes všechny

potíže vede k další

radosti.

Pozvání do Vídně,

1990.

Dája Kabátová

si spolu sdětmi

zJedličkova

ústavu prohlédla,

jak vypadá

podobné zařízení

usousedů.

Přízemní ubytovny,

škola stělocvičnou

abazénem, výlety

do Vídně ado Alp...