Strana 14
REFLEKTOR / TRIBUNA
Schody, sloupy, obrubníky. Co zdravý a po-
hyblivý chodec na cestách městem překoná
bez mrknutí oka, často bývá pro člověka,
který se neobejde bez vozíku nebo bílé
hole, překážkou a starostí navíc. Je to však
mnohem lepší než v 80. letech, protože
ruku v ruce s bojem za demokracii a rovná
práva pro všechny mizí i bariéry z veřejné-
ho prostoru a vlastně i z našich hlav.
V Praze je blaze, říká se. A zkušenosti
handicapovaných lidí žijících v metropoli
s hustou podzemní hromadnou dopravou
to potvrzují. Alespoň ve srovnání se sta-
vem, jaký převládal před třiceti lety, nebo
s podmínkami v menších městech a na
vesnicích.
PĚTINA OD ZÁPADU
„Z hlediska bezbariérovosti jsme ve srovná-
ní se stavem před třiceti lety udělali úžasný
pokrok,“ tvrdí architektka Daniela Filipiová
z Prahy, senátorka a bývalá ministryně
zdravotnictví. V roce 1986 prodělala
neúspěšnou neurochirurgickou operaci
míchy a od té doby využívá vozík. Ve své
profesi se věnuje i projektům, které řeší
problematiku bezbariérovosti, a pomáhá při
odstraňování architektonických překážek.
„Přístupnost měst z hlediska pohybu po
svých je téměř srovnatelná se zahraničím.
Měla-li bych to vyjádřit v procentech, jsme
asi na 80 procentech toho, co je v za-
hraničí. Hovořím však o městech, nikoliv
vesnicích, kde je to většinou pořád ještě
špatné. Stále běžným nedostatkem nájezdů
na chodníky je typický schůdek, který,
pokud najíždíte do kopce, vám najetí velmi
ztěžuje,“ přidává absolventka Fakulty ar-
chitektury ČVUT v Praze příklad překážky,
kterou zdraví nevnímají.
BEZBARIÉROVÁ ÚLEVA
Architektka tvrdí, že pokrok je vidět i ve
veřejné dopravě, ačkoliv ve srovnání se
západem je česká společnost prý sotva na
třetině stavu. „Mluvím přitom o velkých
městech, protože v těch malých či na
vesnicích je stav stále velmi špatný. Horší
je to pak s objekty veřejné služby, protože
najít bezbariérovou restauraci s hygienic-
kým zařízením je téměř nadlidský úkol.
I v přístupech do objektů veřejné správy
je ještě co dohánět, a dokonce se stále
setkávám i s tím, že ve zdravotnických
zařízeních není bezbariérová toaleta,“ říká
architektka.
„Problém bývá u rekonstrukcí, kde se pod
různými kličkami obchází zákonná povin-
nost upravit objekt tak, aby byl přístupný.
Stane-li se, že objekt přístupný je, pak je
zde často zádrhel ve formě nedostatečného
počtu hygienických zařízení. Je-li v několi-
kapatrovém domě jedno WC, jde sice o na-
plnění zákona, ale nikoliv zdravého rozumu.
To opravdu člověk na vozíku musí přejíždět
výtahem do patra s toaletou? Zásada umís-
ťování bezbariérové toalety by měla být
taková, že všude, kde je WC pro veřejnost,
by mělo být i bezbariérové. Pokud je málo
místa, je možné udělat jedno zařízení, aby
sloužilo i vozíčkářům,“ radí architektka.
„Jsem ochotná poradit či konzultovat bez-
bariérovost projektů se studenty fakulty ar-
chitektury a stavební fakulty. Vštípit zásady
bezbariérovosti již studentům je to zásadní,“
dodává Daniela Filipiová.
ŠLAPOU SMAPOU
Lidé s handicapem nejsou na problémy
sami, ale mají i zastání ve vedení hlavního
města. „Před 30 lety byla přitom pro-
blematika bezbariérovosti věc neznámá
a řešená jen úzkou skupinkou dotčených
osob,“ připomíná Ľubica Vaníková z praž-
ského magistrátu, předsedkyně Komise
Rady hlavního města Praha pro Prahu
bezbariérovou a otevřenou. „Z hlediska
norem a výkonu státní správy se tehdy až
na výjimky neřešila. Od té doby se povedlo
prosadit nezbytné úpravy norem a vyhlá-
šek, které jsou základem pro povolovací
procesy, a samozřejmě se s nimi seznámili
i úředníci,“ říká.
Otec vlasti Karel IV. ani jeho následov-
níci na vozíčkáře moc nemysleli. „Praha
je historicky rostlé město a bezbariérové
úpravy často musí být realizovány doda-
tečně,“ připomíná Ľubica Vaníková. Pro
snazší orientaci město vytvořilo mapu
přístupnosti (viz rámeček), označující
bariérovost objektů. Mapa je určena i pro
tablety a mobily a stále se doplňuje.
MĚSTSKÁ NA TELEFONU
Víte, že do konce roku 2025 zmizí
z pražské MHD všechny překážky, takže
bude přístupná všem? Alespoň to slibuje
magistrátní koncepce odstraňování bariér.
Postupně se tak zlidšťují všechny stanice
metra a zastávky MHD; za 27 let již bylo
zpřístupněno 21 stanic, což je polovina
z těch vybudovaných jako bariérové před
rokem 1990. Roste i počet bezbariérových
úprav přechodů pro chodce a rozšiřuje
se i zvukový informační systém v podobě
akustických majáčků. V Praze se zavedla
i doprava na zavolání pro osoby se sníže-
nou schopností pohybu a orientace. Služba
je zaměřena hlavně na dopravu do za-
městnání, škol a zdravotnických zařízení.
Občané s pohybovým či smyslovým han-
dicapem se obracejí s podněty a žádostmi
na své zájmové organizace. Jedná se např.
o Pražskou organizaci vozíčkářů, z. s.,
nebo Sjednocenou organizaci nevidomých
a slabozrakých ČR, z. s., jejichž pracovníci
s přijatými náměty dále pracují.
HLAVU VZHŮRU
Ale i když se postupně všechny zastávky
metra i MHD zbavují bariér, je stále co
zlepšovat. Leckde se to daří: „Loni na
podzim jsme spustili v ďáblické hvězdárně
unikátní projekt pozorování hvězdné ob-
lohy z invalidního vozíku,“ ukazuje mluvčí
pražského magistrátu Vít Hofman na další
možnost, kde mohou lidé s handicapem
pozvednout hlavu vzhůru. Hvězdárna Ďáb-
lice je tak jedna z mála observatoří na svě-
tě, které zajišťují handicapovaným přímé
astronomické pozorování. Plošina dopraví
vozíčkáře až k dalekohledu, který jim díky
vylepšeným prvkům umožní pozorování
oblohy z vozíku.
„Náš Institut plánování a rozvoje už také
připravuje studii na bezbariérové přístupy
k pražským přívozům,“ přidává Vít Hofman
další novinku, která je příslibem, že vozíč-
káři v hlavním městě snad budou konečně
za vodou.
Třicet let v metropoli: Bez překážek ke hvězdám
RADEK GÁLIS
se rozhlíží po změnách
nejen vhlavním městě
MAPA PŘÍSTUPNOSTI MHMP:
www.mapapristupnosti.cz