Strana 17
17
se narodila zdravá? To bych se dáv-
no zbláznila. Nikdo mi nohy nepřidě-
lá a ruce nespraví. Jsem, jaká jsem.
A jestli se někomu nezdám, ať jde
dál. Mně se taky leckdo občas nezdá,
i když vypadá normálně…“
Poměr nově narozených dětí
s vážným postižením se už léta ne-
mění. Lékaři zvládají další a další
metody prenatální diagnostiky, takže
umějí odhalit mnohá poškození plo-
du už v těle matky. Umějí dokonce
operativně zasáhnout přímo v dě-
loze. Ale zároveň umějí při životě
udržet předčasně narozené děti, je-
jichž vývoj nebyl úplně dokončen.
Není na nich, aby rozhodovali o žití
nebo nežití těchto drobečků. A kdo
by vůbec uměl spolehlivě říci, že dítě
s postižením nebude jednou společ-
nosti mnohem prospěšnější než jiné,
zdravé? Kdo by měl odvahu bránit
rozhodnuté mamince, aby přivedla
na svět tzv. nedokonalého člověka?
Pro Mirku Šindelářovou není svět
černé místo. Ale naštvat se umí.
V poslední době na proměnu byd-
lení. Kdysi byly domy na Kladně po-
staveny právě pro lidi s postižením.
Dnes tam pověřená firma stěhuje
nejrůznější nepřizpůsobivé. Pořádek
se vytrácí, atmosféra houstne, pů-
vodní smysl těchto bytů je překryt.
Čím vlastně? Snahou vydělat, sna-
hou vytvářet ghetto, snahou zakrýt
sociální problémy části obyvatel?
Mirka se nad takovou praxí umí roz-
zlobit. Ve svém životě dobře poznala,
že její postižení ji neosvobozuje od
normálního občanského postoje. Tak
se k němu hlásí i s vědomím, že si
opravdu nemůže dupnout, ale může
praštit do stolu!
Mirka své odhodlání
nehraje. Ráda maluje,
ráda cestuje, je ráda mezi
kamarády. Už dávno se
rozhodla neproklínat
osud.
Mirka
netrénuje jen
pro fotografa.
Máte-li deprese,
vzpomeňte si
na tuto tvář...