Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 30

KULTURA / KNIHA O THE TAP TAP

Text a foto: RADEK GÁLIS

Knihu Řiditel autobusu vydalo loni

na podzim Nakladatelství Paseka.

Téměř tři stovky stránek čtení, fotek,

obrázků i zpěvníku nemapují jen

historii známé muzikantské party.

Dílem jsou citlivou i pravdivě drsnou

výpravou do duší současných a bý-

valých členů kapely včetně těch, kte-

ří už zaklepali na nebeskou bránu,

ale také chorobopisem s pořádným

nášupem černého humoru.

Autorka knihy, novinářka Lucie

Fialová (36), strávila s kapelou od

loňského ledna až do září spoustu

času. Společně s ní prožívala kon-

certy a zájezdy, zkoušky, hádky

i oslavy stejně jako opilecké výlevy

a výbuchy vzteku nad vlastní bez-

mocností, cizí škodolibostí či případy

nevinné zlomyslnosti z obou stran.

SVOU VLASTNÍ CESTOU

„Do psaní jsem se pustila s počáteční

nerozhodností, ale jakmile jsem čle-

ny kapely blíže poznala, věděla jsem,

že kniha musí být hlavně o nich,“

prozradila svůj recept Lucie Fialová,

když velkoryse ilustrovanou publi-

Řiditel autobusu

je víc než jen biografie

známé kapely

Ti, kteří rádi poslouchají písničky svérázné

kapely The Tap Tap, složené ze studentů

aabsolventů Jedličkova ústavu aškol,

mohou teď konečně spokojeně usínat

sknihou Lucie Fialové.

kaci představila při Velkém knižním

čtvrtku loni na podzim v pražské

Městské knihovně.

„Většinu obsahu proto tvoří profi-

ly jednotlivých členů kapely a roz-

hovory s nimi. Každý profil vypadá

jinak podle toho, jak kniha organic-

ky vznikala. Například se spíkrem

kapely Láďou Angelovičem vznikl

dlouhý rozhovor, zatímco u jiných

jsou rozhovory kratší nebo žádné.

Knížka představuje muzikanty i díky

spoustě fotek, takže čtenáři vidí, jak

vypadali před 15 lety, což je někdy

docela vtipné,“ pokračuje autorka,

která se o své poznatky získané

v zákulisí ráda rozdělila se čtenáři,

zvědavými i na soukromí jejich hu-

debních favoritů.

„Občas mi přišlo, že vedoucí ka-

pely Šimon měl všechno předem

vymyšlené. Má tolik nápadů a tak

dobré strategie, že to vypadá, jako

že věděl už v roce 1998, kdy jako

hudební kroužek začínali, že v roce

2016 o nich vyjde takováhle kníž-

ka. A v ní je sotva setina toho všeho,

co se kolem nich děje. Kapela točí

další desku, vzniká o ní dokumen-

tární film, který byl úspěšný ještě

před dokončením. Všechno vypadá,

že je to dopředu dobře promyšlené,

a v historii kapely je takových kroků

spousta. Z marketingového hlediska

bylo například dobré, že v určité fázi

na sebe namotali známé lidi, jako

jsou David Koller nebo Matěj Rup-

pert. Nevím, jestli by to bez nich šlo

tak hladce. Nyní ale dělají správou

věc – známé lidi zase od sebe odhá-

nějí, dělají své písničky a vydávají se

na jinou, tentokrát svou vlastní ces-

tu,“ uvedla Lucie Fialová.

NOHA NA KOLEJÍCH

Kromě zakladatele a manažera Šimo-

na Ornesta je další hlavní postavou

šestatřicetiletý výmluvný moderá-

Do psaní jsem se pustila s počáteční

nerozhodností, ale jakmile jsem členy

kapely blíže poznala, věděla jsem, že

kniha musí být hlavně o nich.