Strana 9
Čas? Čas!
Lidé s mobilitou na vozíku jsou dnes
vidět v obchodech, na ulicích, na
pracovištích, na procházce v lese
(pokud je jen trochu sjízdná cesta)…
Všude, kde nejsou schody. Málokdo
si však uvědomí, co tomu předchází.
Chodící člověk vstane, pár kroků
do koupelny, oblékne se, nasnídá
a začíná den. Vozíčkář už jen
na vstávání potřebuje více času,
obvykle převléká pyžamo na lůžku
(kam si ho večer připravil), protože
jak potom vsedě s kalhotami? Od
samého počátku dne potřebuje
více času na běžnou všední
činnost. To si často neuvědomují
ani posudkové orgány, které vidí
výsledek: že to člověk zvládne. Ale
již nevidí a neposoudí zvýšené úsilí
a čas, který je k tomu potřeba.
Na vše je třeba cvik a je žádoucí
posilovat dovednosti. Pravidelnou
rehabilitací, ať již pod odborným
dohledem nebo denně v domácím
prostředí, udržuje člověk kondici
a předchází komplikacím, které
vznikají zkracováním šlach,
bolestivým natažením svalů nebo
přetížením pletenců ramenních
při mobilitě na vozíku. Tréninkem
je možno zlepšit a mírně urychlit
některé činnosti, ale jednoznačně
a vždy bude časový rozdíl mezi
tím, jak něco zvládne paraplegik
a tetraplegik. A pokud bychom
chtěli srovnat potřebu časové
dotace například na oblékání nebo
přesun mezi dvěma místy člověka
chodícího a člověka s mobilitou na
vozíku, tak chodící člověk potřebuje
vždy významně méně času.
Vozíčkář, i při velké dovednosti
a výborně natrénovaných
schopnostech, bude potřebovat na
tutéž aktivitu zásadně více času.
To je realita, kterou je třeba vzít
v úvahu v posudkové činnosti,
v pracovním procesu i v běžném
každodenním životě.
Autorka je lékařka,
členka rady Konta Bariéry.
SLOUPEK Lii VAŠÍČKOVÉ
9
může vypadat (nejen) vozíčkářské
šetření času a energie…
Zatímco já se synem nakupuji, Mi-
chal je rovněž od 16.45 do 18.00 se
svojí ratolestí. Ve školce ji musel vy-
zvednout s asistentem, protože není
bezbariérová. Přítomnost malých dětí
obvykle způsobuje, že vozíčkáři vše
trvá ještě déle. To sice znají i všichni
ostatní rodiče, nicméně těm se nestá-
vá, že si batole zaleze pod jejich vozík
nebo se nehnutě usídlí ve dveřích. My
ho prostě nepřekročíme. Tak čekáme.
Helena děti zatím nemá, takže si
po návratu domů chvilku pohraje
s kočkou, pozdraví se s rodinou, čtvrt
hodinky předstírá úklid pokoje, dá si
kávu a začne se připravovat na cur-
lingový trénink. Do haly to má pěšky
pár minut. Popovídá si se spoluhráč-
kami, rozcvičí se a po hovoru s trené-
rem začíná od 18.00 trénink na ledě.
Právě v tu chvíli přichází Michal
s Natálkou domů, kde se společně
s manželkou Klárou věnují přípravě
večeře a úklidu. Já v obchodním cen-
tru od manželky Kateřiny přebírám
mladšího syna Vašíka, aby mohla jít
na večerní kurz angličtiny. Nakládání
kočárku a upoutání obou kluků do se-
daček mi zabere deset minut, k čemuž
musím připočíst ještě svoje tři minuty
s vozíkem. Naštěstí není kam spěchat.
SDÍKY ZA POHÁDKY (VEČER)
Heleně v 19.00 končí trénink. Po
team meetingu a převlékání odchází
domů. Po pár minutách v koupelně
jde večeřet, popovídá si s rodinou,
dělá úkol do školy a tráví čas s koč-
kou. Nakonec věnuje 40 minut kou-
pelně a lehce po půl desáté jde spát.
Prakticky ve stejný čas ke spánku
uléhá i Michal. Tomu v 19.30 přišla
sestra domácí péče, aby s ním pro-
vedla hygienu a rehabilitaci. Po jejím
odchodu následuje hodinové polo-
hování – a pak dobrou noc.
To já bohužel říct nemohu. Po večeři,
co nám předem připravila manželka,
sledujeme s kluky pohádky na Déčku.
Nerad to dělám a přiznávám, ale za-
plať pánbůh za Bratry v triku a Walta
Disneyho. Mám teď ty jejich postavič-
ky snad ještě raději než v dětství. Za-
tímco se jeden ze synů kouká, mohu
toho druhého například vykoupat.
Po vykoupání a převlékání nastane
čas na pohádku a usínání. Manžel-
ka se vrací a přebírá štafetu, která je
stejně většinou hlavně na ní. S úlevou
jdu venčit psa a kouřit. Ve 21.00 však
usedám k počítači a začínám praco-
vat. Kolem půlnoci se odebírám na 20
minut do koupelny a jdu spát…
Všichni tři jsme svůj denní pro-
gram zdárně zvládli a přitom se
nezdá, že bychom s Michalem něco
ošidili, přestože nám ledacos déle
trvalo. Je to asi tím, že ve svém pro-
gramu s prodlevami počítáme a zá-
roveň za nás některé věci dělají jiní,
např. v domácnosti. Já osobně často
šidím spánek a někdy i péči o svoje
tělo – cvičení atd. jde prostě stranou.
Ostatně stejně jako v tento ukázkový
den, který zkrátka není nafukovací.
Budík nám všem zazvoní opět
v 7.00.
Michal potřebuje
sřadou věcí
pomoci, takže
mu vše trvá
nejdéle. Přesto
je velmi aktivní.